Casanova Petr: Jak být psychicky odolnější - FC Kurz

Moc minulosti

Emocionální paměť bývá rozumem vnímána samozřejmě složitě, ba zmatečně. Rozum obvykle mate to, že míváme zničehonic špatné pocity a myšlenky, a přitom k nim nemáme žádný racionální důvod.

Rozum jen cítí, že se něčeho bojíme nebo o něčem pochybujeme, ale racionálně neví proč. 

Emocionální vzpomínka totiž není spárována s racionální vzpomínkou. CÍTÍME, že nám něco vadí, ale NEVÍME proč.

V realitě běžného života to vypadá tak, že máme tendenci se držet dál od konkrétního člověka, a už si ani nevybavujeme, zda a čím nám ublížil. Možná se to stalo v raném dětství. My to ale nechápeme. Jen vnímáme, že nám něco v podvědomí říká: "Bacha na něj!" (když jsme ho už určitě někdy potkali).

Strach však můžeme mít i z člověka, kterého vidíme poprvé. Tím více je rozum v nesnázích. Takový člověk nám přece nemohl ublížit. Tak proč se držíme zpátky?

Opět platí, že přítomné pocity a myšlenky bývají ovlivněny podvědomými vzpomínkami. Nikoli vědomými, tedy racionálně vybavitelnými a popsatelnými. Nevíme proč. Ale podvědomí může vadit například nějaký konkrétní rys či projev, kterým se dotyčný možná až příliš podobá jiné osobně, která nám ublížila v minulosti. Naše vědomí ten rys zaznamenává, cit ho cítí, ale rozum si nevzpomíná.

Emocionální varování pak nezní: "Na TOTO si dej pozor." To by bylo racionální varování.

Emocionální varování zní jen: "Dej si ZKRÁTKA pozor." To úplně stačí.

Pro podvědomí je nejjednodušší varovat špatnou emocí. Cokoli je špatné, ba nepříjemné, toho si rychle všimneme. Navíc emoce (coby pudový projev) je sama o sobě rychlá, rychlejší než racionálně vybavovaná vzpomínka. Emoce je OKAMŽITÁ. A tak se okamžitě může dostavit třeba strach. Bojíme s, a nevíme proč.

Tehdy začíná souboj rozumu a citu.

(str. 34)