Appleton Matthew: Návrat k přirozenosti

"Pomáháme klientovi poznat, že je dobré, když prosazuje své potřeby a rozpoznává, odkud při tom vycházejí pocity "špatnosti" či "nesprávnosti". Je to nezbytné pro budování nových neuronových sítí. Povzbuzujeme klienta, aby si uvědomoval jemné posuny ve vjemech, a vyjadřoval, co cítí, ještě před tím, než se emoce nabijí naplno. To mu umožní prožívat, že je bezpečné se projevit. Práh tolerance se pomalu zvyšuje a časem se tak na povrch dostávají hlubší a silnější emoce. To také pomáhá hustým nervovým drahám, které mají tendenci usnadňovat výbušnější a zdrcující emoce, aby se rozpustily a rekonfigurovaly nové synaptické spoje, a tím vzniklo i více možností. Také se změkčují husté fasciální vzorce, což umožňuje vznik nových tvarů, které jsou schopny lépe pojmout vyšší emocionální dynamičnost. Postupem času je klient schopen samoregulace soudržnějším, přiměřenějším a uspokojivějším způsobem. Znovu se objevuje plynulý vlnový vzorec napětí - nabíjení - vybití - uvolnění. Jestliže zjistíme, kde se v tomto základním životním vzorci nachází porucha, umožní nám to zjistit, jak nejsnáze obnovit zdravou seberegulaci.

 

Když jsme schopni regulovat své stresové stavy, aniž bychom se museli umrtvovat nebo impulsivně vybuchovat, dokážeme být více v kontaktu s okolím i s vlastním nitrem. To nám umožňuje kolísat mezi různými emočními stavy, aniž bychom přitom ztratili rovnováhu. Stabilizuje nás totiž spojení se Základem ducha. Pokud je pohyb fascií omezen, toto spojení se oslabuje, protože tok instinktivní energie je odříznut od její numinózní hlubiny. Na psychické úrovni to vede k rozpolcenosti mezi podmínečností vtěleného života a bezpodmínečnou povahou Základu (mysticko-mechanické rozštěpení, viz.kapitola 4). Platí to zejména v případě, že jsou fasciální omezení důsledkem emocionálních zranění, s nimiž se setkáváme v nejformativnějších letech, zejména v prenatálním období a v prvním roce života po narození. Těmito prožitky jsme formováni a vrůstáme do nich, přičemž máme jen málo zkušeností s tím, jak by život mohl vypadat bez těchto omezení. Jakékoli okolnosti, s nimiž se později setkáváme, jsou vždy prožívány prostřednictvím těchto prvotních tvarů. Čím pružnější tyto tvary jsou, tím přizpůsobivější můžeme být, a to jak po psychické, tak po fyzické stránce. Čím více jsou tyto tvary stažené, tím hůře můžeme tvořivě a spontánně reagovat na nové situace. Uvízli jsme v příběhu, který se opakuje. Jsme-li schopni se znovu a znovu otevírat Základu během různých životních fází a situací, během nichž se základ znovu chce projevit, jsme schopni růst, a ne zůstávat malí. Přirovnání - namísto toho, abychom lpěli na voru ega, můžeme svobodně plavat v moři duše. Tento stav je stejně tak somatický jako duchovní či psychologický."

 

(str. 256)