Franz von Marie-L.: Analytická psychologie v pohádkách

Některé teorie pohádek

Pohádky jsou nejčistším a nejjednodušším výrazem psychických procesů kolektivního nevědomí. Jejich hodnota pro vědecký výzkum nevědomí tedy převyšuje hodnotu veškerého jiného materiálu. Pohádky zobrazují archetypy v jejich nejjednodušší, nejhutnější a nejpřesnější podobě. V tomto čistém tvaru nám archetypické obrazy poskytují nejlepší klíč k porozumění procesům, které se odehrávají v kolektivní psýché. V mýtech, legendách nebo jiném komplikovanějším mytologickém materiálu jsou základní vzorce lidské psýché překryty dalším kulturním materiálem. V pohádkách je naproti tomu specifického vědomého kulturního materiálu daleko méně, a proto základní vzorce psýché zrcadlí jasněji.

Podle Carla Gustava Junga je každý archetyp ve své podstatě nevědomým psychickým faktorem, a proto je nemožné přeložit jeho obsah do intelektuálních pojmů. Nejlepší, co můžeme udělat, je opsat ho na základě vlastní psychologické zkušenosti a srovnávacího výzkumu a vynést takříkajíc na světlo celou síť asociací, do níž jsou archetypické obrazy vetkány. Pohádka je samo sobě tím nejlepším vysvětlením - její význam spočívá v souhrnu jejích motivů, jež jsou vzájemně svázány nitkami příběhu. Proč jim tedy nerozumíme okamžitě? Nevědomi je, obrazně řečeno, ve stejné pozici jako ten, kdo měl určitou původní vizi nebo zkušenost a rád by ji sdílel. Jelikož se jedná o událost, která ještě nikdy nebyla konceptuálně vyjádřena, neví si rady s výrazovými prostředky. V takové situaci se člověk znovu a znovu snaží daný obsah zprostředkovávat a ve svých posluchačích vyvolat odezvu tím, že osloví jejich intuici a vytvoří analogie s již známým materiálem. Bude vykládat svou vizi, dokud nebude mí pocit, že jeho posluchači nabyli nějaký smysl pro obsah jeho myšlenek. Právě tak můžeme vyslovit hypotézu, že každá pohádka je relativně uzavřeným systémem, který obsahuje jeden podstatný psychologický význam, jenž je vyjádřen řadou symbolických obrazů a událostí, v nichž jej můžeme objevit.

Po letech práce v této oblasti jsem dospěla k závěru, že všechny pohádky usilují o to, aby popsaly tutéž psychickou skutečnost. Tato skutečnost je však natolik komplexní a obsáhlá a pro nás ve všech svých rozmanitých aspektech tak obtížně rozpoznatelná, že je třeba stovek pohádek a tisícerých opakování, aby se tato neznámá skutečnost zvědomila: podobně jako nelze nikdy vyčerpat mnohonásobné varianty hudebního tématu...

(str. 28)