Wimala Bhante Y.: Učení lotosu

Bližší informace

Bhante Wimala je buddhistický théravádový mnich pocházející ze Srí Lanky, který se věnuje cestování a vyučování buddhismu v té jeho formě, v jaké jej znali mniši v době Buddhově. Nepřekvapuje mne, že mu přichází naslouchat tolik lidí, protože umí přednášet Buddhovo učení staré více než 2500 let, jako by bylo určeno potřebám dnešního člověka. Rady pro všechny, kteří k němu přicházejí, čerpá z vlastních zkušeností a inspirací je mu studium Buddhova odkazu.

Ve své knize se dotýká mnoha témat, od zázraku lidského života a způsobů rozvíjení víry a úcty k sobě samým až k zamyšlení nad vztahem mezi včelami a květy. Na jednoduché a praktické úrovni vysvětluje, že meditace slouží jako uzdravující síla mysli. Zvlášť zdůrazňuje meditaci soustředěnou na dech a upozorňuje, že právě dech je neustále přítomen a může nám pomoci zklidnit vlastní mysl. Vedle těchto jednoduchých způsobů, jak zvládat osobní těžkosti, se zastavuje i u celosvětových problémů, jakými jsou znečišťování a ničení životního prostředí.

Upřímný zájem Bhanteho Wimaly o trpící a hledání prostředků nápravy, jež odvozuje z Buddhova učení, se stanou zdrojem síly a oporou pro všechny ty, pro něž jsou stresy současného života tak matoucí.Průzračnost mysli

Sedím u řeky a prožívám intenzívní pocit klidu. Kameny přehradily proud a vznikla velká tůně. Voda je křišťálově čistá, takže v ní vidím plavat maličké rybky. Na dně jasně rozpoznávám drobné kamínky a pár spadlých lístků.

Najednou do tůně sklouzne krab, kterého na břehu vyrušil nějaký dravec. Potápí se až ke dnu a víří tak usazenou špínu a bláto. Teď už ho není vidět. Kal zahalil i oblázky, listí a ryby. Sleduji pozorně, co se v tůni odehrává - zvířené bláto se začíná pomalu usazovat. Po chvíli je voda znovu průzračná. Všechno je zase zřetelné. Krab se tiše raduje z těžce vybojovaného klidu v blátivém útočišti na říčním dně.

Vstávám, odcházím a náhle si uvědomuji, jak úžasné poučení lze nalézt v tom, co jsem právě spatřil. Připadám si, jako bych právě vyšel ze školy. Po návratu domů se pokouším meditovat a všechno se zdá ještě jasnější. Po několika minutách meditace mám mysl klidnou a průzračnou jako vodní tůň. Nic ji neruší. Pociťují mír. V kterémkoli okamžiku ji však může narušit náhodná myšlenka, zakalit ji a zapudit klid i průzračnost.

Kdykoli usednu k meditaci a do mysli se mi vloudí rušivé myšlenky, vzpomenu si na kraba a onu tůň, protože to, co se v mé mysli odehrává, mi je tolik připomíná. Tůňka je mysl, krab je rušivá myšlenka (vyvolaná smyslovým vjemem), zvířený kal je vzniklé emocionální rozrušení a předměty na dně představují pravdy.

Čím více bláta a špíny je na dně tůňky, tím více se ho zvíří a tím špinavější voda v ní bude. Jestliže je dno čisté a bez nánosu, můžete vodou míchat sebevíc, a přesto zůstane čistá. Vyčerpaná a zmatená mysl je jako tůň zanesená množstvím špíny a bláta. Pak i drobný podnět dokáže rozvířit emoce a zakalit mysl.

Při meditaci vhledu se pokoušíme vědomě odstranit špínu (v tomto případě emocionální rozrušení), kdykoli vystoupí k povrchu. Uvědomění se může zanořit hlouběji do dna, odstranit a odsát kal stejně jako zařízení na čištění bazénů. Tak by to mělo fungovat při dobré meditaci.

Taková je podstata mysli a meditace. Z jednoduchých jevů odehrávajících se běžně v přírodě se lze naučit, co je třeba vědět o životě. Stačí mít oči a uši otevřené...

(str. 76)

Zboží zařazeno v kategoriích