Wenkeová Jožka: Moderní etikoprevence

Proč bychom měli jednat eticky? Je to otázka, kterou by si měl položit každý člověk. Etické jednání není nic, co bychom se potřebovali učit. Může se stát zcela přirozené, abychom se nad ním nemuseli zamýšlet. Proto, abychom dosáhli takového stavu a mohli se sami na sebe spolehnout, se musíme zaměřit na jiný úkol - zasloužit si od Boha drahocenný dar, jímž je svědomí.

Svědomí ale není pro nikoho samozřejmostí. Pokud si chceme tento dar zasloužit, potřebujeme ve svém životě prokázat určité ctnosti, uplatňované zejména při kontaktu s druhými lidmi. Jedna z nejdůležitějších je upřímnost, tzn. být upřímní sami k sobě i druhým. Pokud jednáme s druhým lidmi upřímně, pak se nemusíme obávat, že se zapleteme do lží, které se začnou větvit a rozmnožovat, až jim nakonec sami uvěříme. Na lži jsou postaveny další nepravosti, intriky, manipulace, nevěry a podvody. Abychom jednali vždy upřímně, žádá se od nás rozvíjet další ctnost, a tou je pokora, především pokora před Bohem. Pomůže nám, pokud si budeme při každém jednání uvědomovat Boží vševědoucnost, všemohoucnost a spravedlnost.

Všichni se nacházíme pod Božím drobnohledem a vše je o nás zaznamenáváno Boží vševědoucností. Ví se o nás i to, co sami o sobě nevíme, a také to, co před sebou i druhými ukrýváme. Uvědomění si této skutečnosti nám dává sílu ovládat své myšlenky, úmysly, záměry a nakonec i své jednání. Neznamená to ale, že jednáme ze strachu, abychom nebyli přistiženi při nějaké nepravosti. Znamená to, že jednáme z lásky k sobě, k druhým a k Bohu. Jednáme vždy s láskou ke svému okolí, k lidem, zvířatům, přírodě a celé planetě, aniž by nám to někdo musel nařizovat. Nejednáme z vypočítavosti, ale ze srdce, bez potřeby své jednání demonstrovat před druhými nebo před širší veřejností. Jednáme vždy v zájmu druhých a tím i v zájmu svém.

Potřebujeme ale pochopit, že jednat v zájmu druhých někdy znamená nedělat pro ně nic a nechat je kráčet životem bez jakéhokoliv zasahování. Neudílet druhým nevyžádané rady a také neřídit se radami druhých, o které jsme sami nepožádali. Po zásluze nám pak bude darováno svědomí, a to nás neomylně povede životem v pravdě a lásce...

(str. 34)