Weidner Gisela: Energetika člověka

Bůh je nejvyšší duch a prasvětlo. Jeho nejvyšším projevem je láska. Vyzařování jeho prasvětla představuje nejmocnější energii s vůbec nejvyšší frekvencí, je to nejčistší záření, jaké může existovat.

Pokud žila prvotní stvoření v harmonii, byl příjem této energie nepřerušen , pronikal do jejich vědomí a ona, naplněna tvůrčí silou, působila v rámci zákona duality. Jakmile však jednotlivá stvoření porušila zákon duality a chtěla tvořit pouze sama ze sebe, došlo k prvotnímu zlomu a k snížení frekvence vyzařovaného světla. Tato neblahá změna se prohlubovala dalšími přestupky proti existujícím zákonům a disharmonií v soužití s ostatními bytostmi.

Proto nejvyšší Tvůrce realizoval zákon příčiny a následku, aby umožnil padlým bytostem vyrovnat jejich provinění. Každé provinění duchovních bytostí tak následuje, dříve či později, jeho vyrovnání. Uvedená forma utrpení nevychází z nejvyšší vůle, nýbrž z příčiny vyvolané postiženým jedincem. Stvořitel tímto způsobem poskytuje pomoc a cestu, jak učiněné prohřešky napravit. Rozhodující roli při tom hraje vůle postiženého a také to, jaké poučení získává ze svých zkušeností.

Jestliže si taková duše přizná: "Otče, hluboce lituji všeho nedobrého, co jsem způsobil, rád bych poznal své chyby. Prosím Tě o sílu k jejich vyrovnání. Skutky, při kterých jsem ubližoval, bych rád nahradil láskou. Dej mi, prosím, sílu, abych svá předsevzetí splnil." Taková prosba je výrazem dobré vůle i lítosti a je následována projevy milosrdenství a Boží pomoci, která duši osvěcuje a provází na dalších životních cestách...

(str. 91)