Wahlgrenis: Jak rozumět vlastní duši

Každý se během život může potkat s nemocí nebo s úrazem, někdy i opakovaně. Nebyla jsem jiná. Když jsem se necítila dobře, zašla jsem k obvodní lékařce. Poslechla mě, podívala se do krku, napsala recept a hlavně neschopenku, která mi umožnila zůstat doma a pár dní si odpočinout. Lékaře vyhledáváme, když s námi není něco v pořádku, odevzdáváme se do jejich péče, polykáme léky nebo kapky, mažeme se mastmi nebo do sebe necháme říznout během operace.

Zásadní zlom, při kterém jsem pochopila jisté duchovní souvislosti, u mě nastal prostřednictvím hudby v roce 2001. Prošla jsem přerodem duše, několik dní jsem nebyla schopna reagovat, odpojila jsem se od běžného prožívání a otevřely se mi jiné světy. Od té doby mám na svět kolem sebe jiný náhled. Nejdůležitější informace, která ke mně tehdy přišla, byla: Základem všeho je láska, láska k sobě, nesmíme si ubližovat.

Mnoho lidí žije naprosto přirozeně roli oběti nebo služky. Zapomínají na sebe, prakticky pouze přežívají. Slouží druhým, mění se v nástroj, sami pro sebe ale neexistují. Pak se diví, když jsou nemocní. Jakmile nehrajete hlavní roli ve svém životě, když dovolíte druhým, aby vás znejistěli, pak ani vaše tělo nemůže být v pořádku.

Zdraví je kategorie dostupná všem, nebo téměř všem. Každý by mohl být zdravý, pokud vezme život včas do svých rukou. Na nemoc je třeba se dívat jako na náhodného kolemjdoucího, který přichází a má nám něco sdělit. Pro někoho jsou to sdělení jasná, ale jinému připomínají hlavolam, kterému nerozumí...

(str. 31)