Waggoner Robert: Lucidní snění - Brána k vnitřnímu já

Když se člověk dostává do hlubších úrovní běžných a lucidních snů, začne si všímat, že určité sny se naprosto odlišují od ostatních. Podle mých zkušeností existují sny, ve kterých je relativní nedostatek symbolů, děje či pohybu, zatímco ve vizuálním poli se nachází jedna, maximálně dvě snové postavy či objekty, jinak je kolem prázdný, potemnělý prostor. Toto snové uspořádání se jeví jako vhodné místo pro přímý rozhovor nebo předání přesných informací, a proto je zdánlivě chudé na symboliku a dění.

V západní literatuře jsem o takových snech nikdy nenašel ani zmínku. Když jsem ale četl Jógu snu a spánku od Tandzina Wangjala rinpočheho, okamžitě jsem si povšiml něčeho, co mi bylo povědomé.

Tandzin Wnagjal rinpočhe, buddhistický mnich bonské tradice, vysvětluje, že je možné prožívat sny vysoké jasnosti, "které se objevují, když jsou mysl a prána (životní energie) v rovnováze a snící si osvojil schopnost udržovat neosobní postoj." Na rozdíl od běžných snů, kde je snící unášen děním, "v jasných snech je pozice snícího stabilní." Také na rozdíl od běžných snů, v nichž se do prostředí snu promítají zájmy a zvyky, "v jasných snech jako by snící spíše něco dostával nebo nacházel."

V mém případě jsem si povšiml několika vzácných snů, ve kterých jsem byl ve snovém prostředí jen s jednou další osobou nebo předmětem. Okolí bylo jen jakási třpytivá temnota podobná ztemnělé a prázdné divadelní scéně. Většinou se v takových snech neodehrávalo nic dějového; místo toho jsem se účastnil nějakého rozhovoru s jednou či několika snovými postavami...

(str. 195)