Twyman James F.: Láska, duše a francouzská kuchyně

Než jsem odpověděl, dal jsem si doušek kávy.

"Z tvé otázky vyplývá, že jsem tady, abych se naučil něčemu, s čím bojuji," řekl jsem nakonec. "Nejočividnější věcí je v této chvíli intimita. Na jedné straně sám sebe považuji za opravdu hodného člověka - za typ muže, se kterým by chtěla každá žena být. Na druhé straně asi nejsem schopen oddat se vztahu na takovou dobu, aby se mohl usadit a zakořenit."

Jak dlouho to trvá?" zeptal se Roger.

"Jak dlouho? Co si pamatuji... určitě několik let."

Takže tak či onak, pociťuješ to už velice dlouhou dobu," odpověděl, jako kdyby se zaměřoval na něco důležitého, "ale v postedních letech to bylo mnohem silnější. Proč se to podle tebe děje?"

"Myslíš poslední roky?"

Když jsem se na tohle zeptal, cítil jsem, jak se mi v břiše něco uvolnilo. Měl jsem pocit, že něco, co ve mně bylo bezpečně uzamčeno, se tam teď volně pohybuje. Jeho otázka byla jako torpédo namířeno přímo na tu věc, na kterou jsem se nechtěl ani podívat, natož o ní mluvit. Kdybych to dopustil, znamenalo by to, že bych ji musel procítit, a z toho jsem měl strach, hlavně tady v Rogerově kuchyni...

(str. 55)