Tomáš Miloš: Není, kde by nebyl (otázky klade Michaela Meera)

"Kdyby ses někdy chtěla na něco zeptat, tak bych ti odpověděl," řekl mi jednou Miloš po meditaci v Avataru. Navazoval tím na naši spolupráci při rozhovoru Po stopách zlatého dětství, uskutečněném před lety. Trochu jsem zbystřila a v mém vnitřním dialogu znělo: "Žádné otázky teď nemám, další rozhovor nyní neplánuji, mám také hodně práce, začali jsem s partnerem stavět dům." Za tři měsíce se Miloš zeptal podruhé, jen tak mimochodem, ale až potřetí ta otázka dosedla ve správný čas. Začaly mnou proudit otázky jako voda, jakoby se skrze mne ptalo mnoho hledajících. Pomalu se skládal obraz rozhovoru.

Když jsem pak doma poslouchala nahrávky, přišlo mi: Vždyť to je na knihu, byla by velká škoda cokoli vynechat. Měla jsem v plánu tento nápad co nejdříve posdílet a zároveň to napadlo i více přátel, s kterými jsem v Avataru seděla, včetně Miloše. Všechny tato idea nadchla. Nikdo z nás knihu neměl v plánu vydávat, vyšší síla sama to pro nás takto zařídila. Jsem vděčná, že se tak stalo. Prostřednictvím této knihy můžeme být Milošovi velice blízko, potkat se s jeho laskavostí a hlubokou vnitřní moudrostí.

Ráda bych poděkovala všem, kteří se na přípravě knižní podoby rozhovoru podíleli - přepisem zvukového záznamu, IT servisem, redakční přípravou a hlavně morální podporou.

Nechť je vám při čtení knihy stejně radostně na duchu, jako bylo nám při její přípravě. Kéž všem hledajícím autorova inspirovaná slova i síla uskutečnění prosvětlí a ujasní cestu k sobě.

Michaela Meera

Jistě správná otázka. Jak se to vezme. Nikdy jsem takto mluvit neslyšel, zdá se, že pokud to má nějaký smysl, tak jde patrně o nějakou alegorii. Ano, vědomí je zaseto a je třeba je vypěstovat. Je zaseto ne námi. Ne nějakým egem. To je nutno si uvědomit. Nějakou energií mimo naše běžné poznávání. Tou energií, která zrodila vesmír a vše. Vědomí je touto stálou energií, jež je věčná. Čili vědomí je tu stále, je věčné. Mysl, čistá mysl bez vzruchů, bez jakéhokoliv vzruchu, je tímto vědomím. Tato čistá mysl bez vzruchů, můžeme í nazvat Mysl s velkým M, nebo univerzální kosmická mysl, je univerzálním vědomím. Řekl jsem, že jde o energii. Můžeme říci, že ona univerzální, samozřejmě čistá, prázdná Mysl, bez jakéhokoliv vzruchu, je Bůh.

Zde je důkaz, že podstatou všeho není ego. Vědomí jako bdělost, uvědomování si Boha. Víme mnozí, jak to někomu nejde a je třeba různých pomůcek a cvičení, jako je např. átmavičára. Má-li růst vědomí, dostaví se vhled. Při běžném životě je to přítomnost Boží. Již svatý Benedikt ve své Řeholi píše, že člověk by měl konat v přítomnosti Boží, které si je stále vědom. Tak by měl konat uvědomělý člověk na cestě k Bohu.

Ale jak je to možné, jak je to umožněno? Semínko vědomí, tedy moudrosti, vhledu, nevzejde v nevhodné zemi. Ano, jak už dnes bylo řečeno, je třeba pěstovat charakter. To je to hlavní, ptáš-li se, co můžeme udělat. Kultivovat mysl, hlídat myšlenky, jít vykonávat nějakou užitečnou práci atd. Pak tu má vědomí Já prostor.

Co tedy my, ego, můžeme udělat? Co nejvíce to své ego rozpouštět, odbourávat egoismus, posilovat charakter, prostě ego co nejvíce zahlazovat, abychom již tolik nebyli my, ale ono božské. Jelikož je Bůh - nebo chcete-li ono univerzální Vědomí - všudypřítomný, tak se co nejvíce Jemu poddat, otevřít. Aby naše mysl byla pokud možno co nejvíce klidná. Proto hodně lidí, buddhisté například, se snaží pěstovat zcela klidnou mysl.

Tedy jinak řečeno odbourávat, eliminovat, rozpouštět, jak by řekla moje máma i můj táta, rozpouštět své ego. Moje máma jako dobrá duchovní rádkyně a učitelka by možná dodala: "Otevřít se více Pánu Bohu, otevřít se Mu." Přijmout ten fakt, že ego je také božské, že je to také Bůh. Je to spíš podoba Boha než část, než součást, to jistě ne. Z Pána Boha bych nedělal části. Je v každé buňce, ve všem. V každé věci, v každém člověku, ve všem je část Boha, tak to katolíci říkají, ale je to podle mne poněkud zavádějící. Uvědomme si, že jde o všudypřítomný, nekonečný univerzální princip, skutečnost. Někdo to zase vysvětluje: Bůh je duch, někdo říká energie. Mně slovo energie zní přece jen trochu materiálně. Někdo může říct, je to nic a je to vše zároveň. Ne, není to nic. Že je něco nějaké nebo že je to něco, takto popisujeme materiální skutečnost. Ono to prostě je, a jaké To je, to chce zažít.

Jestliže bych řekl, není to nic, tak bych měl říct, že to je. Ale když řeknu nic, tak to evokuje nějakou představu něčeho, co je nic. Pokud tedy přijmu, že nic je něco. No tak ano, jak Buddha říkával svým mnichům: "Mniši, je tady něco, co je neměnné, nepozorovatelné, co nemůžeme ochutnat..." Tak prostě něco univerzálního. Univerzálno. Nebo také můžeme říct Láska, univerzální Láska, bytí. Ne, bytí ne. Když řeknu bytí, tak si taky někdo může představit, že je to odnikud nikam. Nebo že jde pouze o pohyb. Ale ono to zahrnuje pohyb i nepohyb. Jsoucno by asi byl nejlepší název, nebo můj táta by řekl absolutno. Absolutno nebo Univerzálno, moje máma by řekla Jsoucno to se mi líbí.

Nazvěme to, jak kdo nazveme. Můžeme ale pro to udělat to, že se sami vzdáme sebe, otevřeme se, odevzdáme se tomuto Jsoucnu, Bohu. Je zde tedy zjevně snaha najít Boha čili absolutní Pravdu. A pak se o své vědomí nemusíme starat. Co tedy můžeme pro růst semínka vědomí udělat? Všechno to, co činíme, když upřímně, se vší pokorou chceme Boha nalézt...

(str. 86)