Storl Dieter Wolf: O léčivých bylinách a rostlinných božstvech

Mnohem obtížnější než příprava čajů, výluhů a mastí moudrých žen je výroba destilátů, elixírů a bylinných solí. Toto umění mnichů a alchymistů má své kořeny v umění Arabů a to zase vychází z umění balzamovačů mrtvých a parfémářství starých Egypťanů. Stejně jako v případě astrologie i pojmy a praktiky alchymie vplynuly do výroby léčiv. Paracelsus, který oceňoval byliny a jednoduché domácí léčebné prostředky moudrých žen a venkovanů, se však intenzivně snažil jejich účinky spagyricky zvýšit, aby z nich mohl vyrábět životní elixír arkanum, alkahest neboli univerzální léčivý přípravek, stejně jako lidé usilovali o transmutaci obyčejné rudy ve zlato.

Základem alchymie je víra, že všechny látky pocházejí z původní pralátky (prima materia), která se diferencovala do čtyř elementů (země, voda, vzduch, oheň). Tyto čtyři elementy se pak pod vlivem hvězd a planet diferencovaly do rozmanitosti rostlinných, minerálních a živočišných substancí. Vše, co existuje, je chápáno pouze jako nečistá "směs" těchto elementů. Z toho alchymisté vyvodili, že by tedy mělo být možné různými způsoby manipulace (vařením, zpopelněním, kvašením, tlením, hnilobou, rozmělněním) přivést diferencované substance znovu k jejich počátku, chaos k původní pralátce. Musí být tedy možné látky nově zkombinovat podle přání člověka. Také musí být možné oddělit čisté látky od nečistých. Je tedy možné vyrobit zlato, vodu života, kámen mudrců, univerzální lék! Heslo, které vyjadřovalo tyto procesy, znělo "Salva et coagula" (doslova "rozpouštěj a srážej", přeneseně "rozděluj a znovu spojuj"). Tento sen ěli lidé na bahnitých březích Nilu, v arabské písečné poušti a za evropskými městskými hradbami. A právě tento sen vedl ke vzniku moderní chemie. Poté, co chytří učni nahradili červené a zelené lvy, jednorožce, chemickou "svatbu" krále soli a královny luny, ohnivé draky a další mystické záležitosti starých mistrů ciframi a čísly, bylo tajemství molekuly rozluštěno! Nyní bylo možno látku rozložit a zase složit, tak, jak by se o tom přírodě ani nesnilo. Nastala éra tabletek a pilulek.

Heslo "Salva et coagula" používali středověcí alchymisté i u léčivých rostlin, aby z nich izolovali čistou esenci a odstranili nečistoty. Byliny a kořeny se tedy rozdrtily a napěchovaly se do destilačních nádob (alembik). Za účelem izolace lehké, prchavé "duše" se části rostlin vařily a horká pára, která obsahuje éterické oleje, byla vedena do ochlazovací nádoby. Při kondenzaci se získaná tekutina rozdělí na vodu a na éterický olej - slufirickou esenci.

Tímto oddělením, které dnes dokáže provést každý žák v laboratoři, však operace (aperatio) neskončí. Je třeba získat i "ducha" (spiritus, Merkur). To se provádí tak, že se tekutina , která zbude po oddělení oleje, pomocí trochy cukru přivede k fermentaci. Jakmile je tato tekutina dostatečně alkoholizována, v alembiku se několikrát vydestiluje a tím se z "likéru" získá voda života (aqua vitae).

Poté, co "spiritus" opustí rostlinu, se zbylé pozůstatky rostlin "kalcinují" v troubě (athanor), to znamená, že se "peče" tak dlouho, až zůstane jenom popel. Tento popel je tělo, fyzická substance, tedy sůl (sal) rostliny. Tuto sůl, která se často užívala ve formě prášku, lze v dalším procesu ještě rozdělit na části rozpustné ve vodě a části nerozpustné ve vodě...

(str. 207)