Steiner Rudolf: Praktický výcvik myšlení - Nervozita a jáství

Jiné cvičení je zvláště vhodné k tomu, aby působilo na paměť. Nejprve se pokusíme hrubým způsobem, jakým si obvykle vzpomínáme na věci, si vzpomenout na nějakou událost, řekněme ze včerejška. Obvykle jsou vzpomínky lidí nevýrazné, šedivé; lidé se zpravidla spokojí s tím, že je napadne jméno člověka, kterého včera potkali. Chceme-li si však rozvíjet paměť, spokojit se s tím nemůžeme. To si musíme uvědomit. Musíme systematicky konat toto: Řekneme si: Naprosto přesně si vzpomenu na člověka, kterého jsem včera potkal, včetně toho, na kterém nároží jsem ho viděl a co ještě kolem něj bylo. Přesně si vykreslím tento obraz, přesně si obrazně představím také jeho kabát, jeho vestu. - Většina lidí zjistí, že to nedokážou, že to pro ně vůbec není možné. Zjistí, kolik jim chybí k získání skutečně obrazné představy toho, s čím se včera setkali a co prožili.

Musíme nejprve vycházet z naprosto převažujícího počtu případů, v nichž člověk není schopen vyvolat si vzpomínku na to, co včera prožil. Pozorování lidí je skutečně na nejvyšší míru nepřesné. Pokus jednoho univerzitního profesora s posluchači ukázal, že ze třiceti přítomných pozorovali určitý děj jen dva správně, ostatních dvacet osm naproti tomu chybně. Dobrá paměť je však dítětem věrného pozorování. Pro rozvíjení paměti tedy záleží právě na tom, abychom přesně pozorovali. Dobrou paměť získáme přesným pozorováním, jistou duševní oklikou se věrná paměť rodí jako dítě dobrého pozorování.

Co ale dělat, pokud si zatím nedokážeme přesně vzpomenout na to, co jsme včera prožili? Nejprve se pokusíme co nejpřesněji si vzpomenout, a kde si nevzpomeneme, zkusíme si představit něco nepravého, musí to ovšem tvořit celek. Dejme tomu, že úplně zapomenete, jestli někdo, koho jste potkali, měl na sobě hnědý nebo černý kabát. Představíte si tedy, že měl na sobě hnědý kabát a hnědé kalhoty; měl takové knoflíky na vestě, vázanka byla žlutá - a byla tu takováto situace, žlutá stěna, vlevo přešel vysoký člověk, vpravo malý člověk atd.

To, na co si vzpomínáme, si začleníme do obrazu; jen to, na co si nemůžeme vzpomenout, doplníme, abychom v duchu získali úplný obraz. Tento obraz sice zatím není věrný, ale tím, že se snažíte získat úplný obraz, jste vedeni k tomu, abyste od nynějška pozorovali přesněji. A v těchto cvičeních pak pokračujete. Když to uděláte padesátkrát, budete po padesáté první přesně vědět, jak ten, koho jste potkali, vypadal a co měl na sobě; na všechno, až po knoflíky u vesty, si přesně vzpomenete. Nic pak už nepřehlédnete a vtiskne se vám každá jednotlivost.

Nejprve tedy cvičením zbystříte svou pozorovací schopnost a k tomu si pak zlepšíte věrnost paměti, která je dítětem této pozorovací schopnosti..

(str. 33)