Schmidt Nicola: Výchova dětí jinak

Když jsou děti zvyklé napřed spát v posteli rodičů, naučí se později spát samy a prospat celou noc. Nicméně v určitém věku rodiče nehodlají dál tolerovat věčně trvající usínání. Předčítat - ano. Mazlit se - rádi. Ale pokaždé čekat, až konečné usneš - tak to ne. Ale jak šetrně změnit ten zvyk, pro dítě tak příjemný? Já vždycky říkám: bez boje a nátlaku. Hlavně ne večer, to chceme mít šťastné a klidné děti. To není vhodný okamžik k výchově, když jsou všechny mozky unavené.

Přirozeně můžeme dítěti vysvětlit: chceme, aby spalo samo. Hlavně tříletému, čtyřletému nebo dokonce pětiletému můžeme srozumitelně vysvětlit, jaké má kdo potřeby a jak je sladit. To může znamenat všechno možné; každý druhý den budu s tebou, když budeš usínat, nebo po obtížném dni nebo budu tak dlouho nakukovat do dětského pokoje, až usne. Některé dítě je hned ochotné spolupracovat, jiné postupně. Nicméně samy brzy usínají a vůbec jim to nevadí.

Jiné děti se brání nohama a rukama. Pláčou, prý nechtějí být "samy". V tomto případě radím to téma nedramatizovat, nýbrž počkat. A později znovu začít a prostě jen tak mimochodem připustit, aby "se něco stalo". Nenápadná metoda, jak dítě naučit samo usínat, jsou večerní povinnosti. Uložíme dítě do postele, lehneme si k němu, a když je pořádně unavené, musíme ještě nutně něco udělat. Napřed hlavně to, co nepočká: jít na toaletu, pustit myčku, zamknout dveře, naplnit láhev vodou. Vysvětlíme dítěti, že to teď vyřídíme a také to uděláme. Potom si znovu lehneme, dokud neusne dítě nebo my oba.

Když to bez potíží funguje, trvá plnění úkolů stále déle a déle: naplnit pračku, vyprázdnit myčku, uklidit stůl... slíbíme, že vždycky nakoukneme do pokoje a vrátíme se, až bude všechno hotové a také slovo dodržíme. Přitom dítě jaksi mimochodem zjistí, že rodiče za prvé mají ještě jinou práci a za druhé není nebezpečné, když leží samy v posteli. Když se spolehlivě vracíme - ze začátku každé dvě, tři minuty - naučí se dítě spoléhat na náš slib. A než se nadějeme, usne, když znovu nakoukneme do ložnice...

(str. 76)