Saint-Martin de L.-Claude: Služba duchovního člověka

Nejvýznamnějším esoterním filosofem Francie 18. století byl Louis-Claude de Saint-Martin (1743-1803). Ve svém rozsáhlém díle, inspirovaném pracemi Martinése de Pasquilly a Jacoba Böhmeho, rozvrhl rozsáhlou iniciační soustavu, jejímž cílem je obnova schopností a ctností člověka až po podoby jeho rajského stavu. Tuto velikou cestu, která je osudem lidstva, de Saint-Martin nazývá reintegrací, opětovným spojením člověka s Bohem v dokonalé mystické jednotě.

Křesťanská nauka "Neznámého filosofa" je univerzální naukou Západu. Navazuje na učení bratrů rosekruciánů a má svou magickou, mystickou, kabalistickou a kněžskou část. Je určena lidem, jejichž touha je povznesena dotykem univerzálního Světla a kteří touží po tomto Světle ve svém srdci, v sobě samotných.

Služba duchovního člověka (1802) je posledním Saint-Martinovým dílem. Je skutečným breviářem duchovního člověka, který touží dosáhnout vnitřní proměny a odložit zbytečný balast informací, jimiž ho zahrnuje dnešní svět. "Člověče! Člověče, odvrhni tyto pro tebe zbytečné knihy a vydej se cestou děl, jsi-li natolik šťastný a chápeš pravý význam toho slova. Vydej se na ni za cenu krve a potu a neber do ruky pero dřív, než nám budeš schopen zprostředkovat nějaký objev na výši skutečné vědy; nějakou názornou zkušenost z díla ducha či nějaký slavný výdobytek získaný na říši temnoty a lži." Kniha vychází česky poprvé.

(z přebalu knihy)

... Na pozemské cestě, k níž jsme všichni odsouzeni, a na rozličných duchovních stezkách, jimiž člověk může během této cesty procházet, máme všichni svou osobní bránu, kterou se do nás snaží vstoupit pravda a kterou jedině může vstoupit. Tato brána je nezávislá a odlišná od hlavní brány našeho počátku, již do nás sestupují základy života a vytvářejí našeho ducha; tato hlavní brána je totiž společná jak nám, tak i zvrácené bytosti.

Naopak naše osobní brána má za cíl vzkřísit nás pramenem života a věčným světlem lásky a není přístupná zvrácené bytosti.

Je určená k obnovení zdrojů lásky a světla v nás do té míry, že bez ní mrháme svými dny v marných vědách, snad dokonce i ve skutečných vědách, a sváděním bojů; pokud pramen života nenalezne tuto bránu v nás otevřenou, čeká venku na to, až ji otevřeme.

Pouze touto branou můžeme získat obživu; pokud ji zapomeneme otevřít, budeme v neustálém nedostatku; pokud ji otevřeme, poskytne nám hojnou potravu; a kdybychom byli moudří, nepouštěli bychom se do žádného díla, dokud bychom nesplatili svůj každodenní dluh, to znamená aniž budou otevřeli tuto bránu a splnili úkol, k němuž nás vede...

(str. 100)