Rothová Gabrielle: Souvislosti - Vlákna intuitivní moudrosti

Bližší informace

Co když poté, co zemřeme, zjistíme, že naše duše jsou zároveň světlo i tma? Co budeme dělat? Pošleme tu temnou část pryč? Hádám, že by to znamenalo, že světlá část naší duše je ta část, která musí chodit na nákupy, jezdí taxíkem, klábosí po telefonu, obědvá s přáteli, vytváří náboženství a má na starosti instituce všeho druhu. A temná část? No ta by možná mohla dospět do stadia filozofa, zkrachovalého umělce, punkového rockera nebo pohřebního zřízence.

Takže pokud naše duše mají dva aspekty, co opravdu víme o té temné části? Možná představuje vnitřní a věčnou duši, která tvoří náš společný podklad coby lidských bytostí. Možná je to ten zdroj, na který se napojujeme, když meditujeme, v těch okamžicích, kdy cítíme, že se naše individuální já rozpouští do oceánu univerzálního bytí. Odpojili jsme se od tohoto zdroje energie, od božské temnoty v sobě? A proč v tomto stavu horečnatě hledáme nějaký náboj z vnějšího světa, světa jasných hvězd a velkých měst?

To neexistuje žádný jiný způsob, jak nahlížet na světlo a tmu? Několik miliard lidí na Východě po několik tisíc let nachází celistvost a harmonii tak, že přijímají temné ženské a světlé mužské aspekty jako součást všech a všeho. To je učení o jinu a jangu. A šamani už před nějakými padesáti tisíci lety vyhledávali temnotu a klid jeskyní, aby se spojili s duchem Kosmické Matky...