Roman Sanaya: Žít s radostí - Orinova kniha

Jak vlastně může člověk ztratit povědomí o radostné svobodě, která je jeho přirozeným právem? Když jste malé děti, je na vás kladena spousta požadavků, a přesto má člověk jako dítě víc svobody, než by se mohlo na první pohled zdát. Dítě může reagovat nezvykle, nově, může se učit a rozvíjet bez předem utvořených představ. Dítě může svobodně zkoumat věci jako nové, přijímat zkušenosti, jak přicházejí, a ne k nim hned přiřazovat kategorie a analyzovat je na základě zkušeností předchozích. Dítě je svobodné, zvlášť v počátečních letech života, může si svobodně vytvářet vlastní názory na základě přirozených reakcí, nikoli podle zažitých představ.

Jak dítě roste, rozvíjí se jeho myšlení, což je proces, během kterého o pocit svobody částečně přijde. Mysl si začne vytvářet vzorce; začne hledat souvislosti, uvádět věci do spojitosti, aby je mohla lépe chápat coby samotné události. Když se něco stane, mysl si automaticky vybaví všechny podobné události, přičemž často přehnaně zdůrazní jejich negativní aspekt, a následně porovná vzpomínky na minulost se stávající situací.

Jako dítě děláte zásadní rozhodnutí. Člověk, který má často strach stát si za svým dílem, třeba zjistí, že když byl malý, někdo zesměšnil obrázek, který namaloval. Takový člověk se pak bojí lidem ukazovat výsledky svého tvůrčího úsilí. Začne své obrázky schovávat a nakonec má špatný pocit i ze samotné tvůrčí činnosti. Bojí se projevit své schopnosti a prosazovat se. Spojil si zkušenosti z minulosti s těmi novými a splynuly mu v jedno, čímž se ovšem výrazně ochudil o možnost volby. Stále vychází ze stejných okolností jako kdysi. Tím se připravil o svobodu - už není schopný se svobodně rozhodnout, jak naložit se svými vlastními schopnostmi a tvůrčími projevy.

(str. 165)