Richards William A.: Posvátné poznání

Teonanácatl

Další příklad vidoucího prožitku je má vlastní první zkušenost s LSD z roku 1964, z kliniky Hanscarla Leunera. Působil jsem tam jako asistent výzkumu - staral jsem se o přípravu a podporu anglicky mluvících odborných pracovníků, kteří se přihlásili jako zájemci o vyzkoušení účinků některého z klasických enteogenů, v době, kdy byly tyto látky v Německu stále ještě legální. Dr. Leuner mi jako projev vděku umožnil prozkoumat některá psychedelika, která nebyla součástí hlavního výzkumného projektu - věřil, že tak učiním zodpovědně a následně sepíšu kvalitní dokumentaci. Byl jsem koneckonců mladý postgraduální student v dobré tělesné i duševní kondici a enteogeny byly považovány za netoxické a nenávykové. Věřte nebo ne, ale v té době se s psychedeliky nepojilo žádné sociální stigma ani žádná kontroverze.

Během tohoto sezení s LSD jsem si chtěl trochu odpočinout od ležení na břiše s páskou na očích a sluchátky, a tak jsem si sedl na kraj pohovky s otevřenýma očima a rozhodl jsem se zaměřit pozornost na repliku mazatécké kamenné sochy ve tvaru houby z Rietbergova muzea v Curychu, která stála na konferenčním stolku přede mnou. Pamatuji si, že šlo o vodou omletou skulpturu dospělé houbové plodnice s rozvinutým kloboukem, původně vyryté v kameni pískové barvy, vysokou asi 30 cm, s tváří a tělem stylizovaného prastarého božstva s pokrývkou hlavy mírně vyčnívající z třeně (nohy). Jak jsem se na sošku soustředil, najednou jsem si k velkému údivu, pobavení a radosti všiml, že bůžek před mýma očima ožil. Měnil se mu výraz ve tváři - jednou byl vážný, pak šibalský, pak dokonce smyslný. Rty se mu pohybovaly a zdálo se mi, že se ke mně snaží mluvit...

(str. 119)