Raventós Daniel: Materiální podmínky svobody

Zastánci názoru, že "základní příjem podněcuje společenský parazitismus", formulují tuto svou výhradu velmi různě. Základní příjem "podporuje vydržování pobudů" nebo "pracovití lidé živí příživníky" - to jsou jen dva příklady za všechny.

Existuje celá řada činností (prací), za jejichž vykonávání člověk nepobírá žádnou peněžitou odměnu. Tím jsme se podrobně zabývali v kapitole čtvrté a zde jen opakuji, že se mi jako nejlépe opodstatněná jeví typologie, která rozlišuje mezi prací za peněžitou odměnu, prací domácí a prací dobrovolnickou. Pokud by práce za peněžitou odměnu byla skutečně jedinou prací, pak bychom museli říci, že ženy (většinou ženy, samozřejmě) vykonávající domácí práce jednoduše nepracují. To nás přivádí k dalšímu omylu, podle něhož ti, kdo nevykonávají žádnou práci za peněžitou odměnu, prostě nedělají nic. To je sice možné, avšak stejně tak je představitelné, že člověk vykonává domácí práci nebo práci dobrovolnickou. Všimněme si, že je mnoho prací, za něž člověk obdrží odměnu (často více než štědrou), avšak o jejich společenské užitečnosti (termín "společenská užitečnost" je sice velmi užívaný, avšak velmi těžko definovatelný) by se dalo velmi snadno říci, že je dosti chabá nebo vůbec žádná (a v nejednom případě jde dokonce o přímo kontraproduktivní práce). Jen si třeba vzpomeňme na různá zaměstnání, která mají co do činění s ozbrojenými silami (z nichž mnohé a nejednou obrátily zbraně proti vlastnímu obyvatelství) nebo na určité symbolické, ale velmi dobře placené funkce, a to jak v soukromém, tak ve veřejném sektoru, atd...p>(str. 190)