Pfeiffer Tomáš: Zezulkova biotronika

Vše, co je živé v Tvůrčím díle - nebo jinak řečeno, v celkové osudovosti Tvůrčího díla - se vyvíjí. Bytost ve svém vývoji postupuje od nejprimitivnější k nejdokonalejší. Z počátku žije jako rostlina jen pasivním životním projevem a pasivním vývojem. Ve své druhé vývojové fázi žije již jako živočich aktivním životním projevem, ale ještě pasivním vývojem. To znamená, že se v rozhodování projevuje a Zákon odrazu její projev, který je výrazem její kvality, přenáší do dalšího života. Ta bytost postupuje vývojem, až jednou dochází k prvému primitivnímu lidskému zrození. Bytost se pak mnohokrát přerozuje jako člověk. Asi tak uprostřed lidských zrozování je hranice, která dělí vývoj bytosti. Až k této hranici šla bytost aktivním životním projevem, ale pasivním vývojem (který tvoří Zákon odrazu). Ke hranici došla již jako lidská bytost, která má za sebou již dosti lidských zrození. Zde ale člověk překračuje vývojovou hranici a přechází do další vývojové éry, kde mimo aktivní životní projev je také aktivní duchovní vývoj. To znamená, že nastoupil pro něho nový způsob, kde pomalu vyřazuje z působení Zákon odrazu a počíná se vlastní aktivitou a dobrovolně sám měnit. Poznává zákony života, osudu, vývoje, času a bezčasovosti, poznává sebe jako bytost ve vývoji a přibližuje se svým pochopením k Podstatě, ze které vyšel. Vzhledem k vývojové hranici můžeme lidi rozdělit do dvou skupin:

• Vývojově pasivní.
• Vývojově aktivní.

Smysl života je největším filosofickým problémem. K jeho pochopení přivádí dílčí chápání životních složek. Jednou takovou složkou je pochopení smyslu vývoje v Tvůrčím díle. K tomu vede jen čistá a pravdivá nauka. Ale i ta by se minula cílem, kdyby nebyla podávána poctivě a bez vlastních nároků učitelů, kazatelů a drobných informátorů. Protože dílčí smysl života bytosti je velmi velký a je součástí smyslu života Tvůrčího díla, platí zde zákon vyplývající z vyššího poznání:

Ať je kdekoliv a kdykoliv jakákoliv nedokonalost, je to moje nedokonalost, protože já jsem vše.

My všichni, kteří žijeme jako tvorové, jako nedílná složka Tvůrčího díla, jsme složkou celé jednoty tohoto Tvůrčího díla.

Když toto pochopíme, poznáme, že máme být v našem životě kladnou složkou, protože se pak cítíme být každým, nebo alespoň spoluzodpovídat za činy každého. Poznáme, že se musíme starat o to, aby každý a vše bylo lepší. Stane se to nutně naším zájmem...

(str. 99)