Pešek Roman: Jak se blázní v době blahobytu

Aby člověk potřeboval pomoc psychoterapeuta, často stačí prožít jen zlomek toho, co v této kapitole se značnou nadsázkou a určitým cynismem popisuji. Berte to, prosím, s nadhledem a humorem.

Naroďte se rodičům, kteří jsou ideálně oba velmi úzkostní, depresivní nebo trpí nějakou poruchou osobnosti. Ale bude stačit, když alespoň jeden z nich je alkoholik. Pokud máte smůlu a vaši rodiče jsou psychicky vyrovnaní, bylo by prima, kdyby nějakou závažnější duševní poruchou trpěl jiný blízký, třeba dědeček nebo babička. Když budete mít štěstí, zdědíte jejich geny.

Ve dvou letech byste měli onemocnět třeba komplikovaným zápalem plic. Buďte nejméně tři měsíce v nemocnici. Rodiče by vás měli navštěvovat jen sporadicky, v ideálním případě vůbec. Když si vás zase vezmou domů, neměli by vám věnovat moc pozornosti. Jejich chování by mělo být odměřené a nevyzpytatelné. Nikdy byste neměli vědět, jestli vás v té samé situaci obejmou nebo dostanete výprask. V žádném případě by vás neměli chválit. Jen kritizovat a poukazovat na vaše chyby.

Na základní nebo střední si sedněte do poslední lavice a s nikým se nebavte. Ani o přestávkách to nezkoušejte. Počkejte, až vás někdo začne šikanovat. Potom ale ať vás ani nenapadne o tom někomu říkat. Rodiče by vám stejně nevěřili a vykoledovali byste si maximálně další výprask, že lžete a vymýšlíte si.

Odmala by za vás měli rodiče všechno rozhodovat. Vaše přání by neměla mít žádnou váhu, protože jsou hloupá. Rodiče by měli vaše názory ignorovat, zlehčovat nebo se vám za ně vysmívat. Chtěli byste jít studovat psychologii nebo učitelství? Jaká blbost! Neexistuje. Půjdete na ekonomku nebo na práva, to má perspektivu. A bez diskuse!...

(str. 33)