Papadopoulos Christoph.: Vnitřní klid a kde ho najít

Mnoho lidí se ve chvíli, kdy se objeví nějaká nespravedlnost, domnívá, že má-li přijít mír, musí být nejprve zjednána spravedlnost. Je ale volání po spravedlnosti skutečně požadavkem po nápravě věcí, která by zahrnovala i nápravu viníka? Nebo jde oběti spíše o obnovu poškozeného ega, které se potřebuje znovu zbudovat? Jinými slovy, nehledáme hlavně pomstu?

Tvrdíme-li, že před mírem musí přijít spravedlnost, říkáme vlastně, že než přijde mír, je ještě zapotřebí určitého utrpení. Nicméně lidské dějiny poskytují dostatek důkazů o tom, že utrpení k míru nevedlo nikdy. Jediné, k čemu vedlo, byla další kola utrpení.

Ego velmi drasticky omezuje rozsah našeho soucitu a soucítění. Velice si vybíráme, jak prokážeme štědrost a laskavost, jak budeme vstřícní k rodině, přátelům či jedincům a skupinám, které považujeme za hodné naší přízně. Zároveň se straníme ostatních, nebo se k nim dokonce chováme nepřátelsky.

Ego mnohdy potřebuje pouze pocit obnovení své snížené hodnoty formou vlídného slova, dárku nebo příjemné aktivity. Když se však cítí vážně postižené, pak mu pozitivní kompenzace nepostačuje a požaduje, aby byl viník potrestán.

Když se naše ego cítí uraženo a ničeno, převezme kontrolu emoční tělo. Nyní si již trpící "já" užívá určitou rozkoš z bolesti druhých. To je jedna z příčin, proč trest a pomsta hrají ve snaze o spravedlnost tak zásadní roli...

(str. 94)