Novych Anastasia: Vědomí a Osobnost-od předem mrtvého k věčně živému

IM: To je dobrá otázka: "Co lidé nevidí? Lidé nevidí nic. Opravdu, vezmeme-li člověk jako Osobnosti, jako diváka, který je přítomen v divadle života, tak člověk nevidí to hlavní. Lidé nevidí, že jsou Osobnostmi. Lidé nevidí a nerozumí tomu, že se skutečně mohou stát nesmrtelnými. Nevidí a nechápou elementární věc - kvůli čemu jsou tady, tedy to nejjednodušší - v čem je smysl jejich existence.

Na co spoléhají? Na obvyklé věci. Na to, co si osvojili od dětství, čemu byli učeni. A čemu byli učeni? Aby byli rozumní, poslouchali vědomí, aby byli vychytralí, žili, přežívali. Žili a přežívali kde? V základu je to správně - přežít. A opět, žít je správné. A žít dobře je také správné. Ale žít kde? Život věčný se zaměňuje za dočasnou existenci. A co se děje s člověkem? Je jako slepý. A to, co mu ukazuje vědomí... No jistě, ukazuje mu: "Tady je strom." Člověk se přiblíží, dotkne se - strom. "Zde je kámen." Člověk přijde, přesvědčí se - ano, to je ámen. Může ho zvednout, je těžký. A vědomí říká: "Copak proti tomuto se dá něčím argumentovat? I věda to potvrzuje. A vy mluvíte o nějakých duchovních věcech."

A kdo to potvrzuje? A pomocí čeho to potvrzuje? Pomocí vědomí. A co je to vědomí? Člověku se zdá, že právě vědomí je on sám. A je to opravdu on? A v tom spočívá největší hádanka a největší slabost toho, kdo je nazýván ďáblem či systémem. V tom je slabost.

Mnozí tvrdí, že Satanova síla spočívá právě v tom, že se mu podařilo dokázat, že neexistuje. A každý člověk, který nastoupil na Duchovní cestu a začal poznávat všechny složitosti této cesty, její jednoduchost a krásu, první co uvidí, je, že vědomí není jeho a že mu neslouží. Vědomí je právě tím diktátorem, částí systému, který jím manipuluje a dělá z něj, ze svobodné Osobnosti, otroka. O to tu jde...

(str. 92)