Nosálová Věra: Částečné zatmění - Nový začátek

Bližší informace

Kniha se čte jedním dechem. Ani si přitom nestačíme uvědomit, jak velká je v ní ukrytá moudrost. Moudrost stará, moudrost člověčí a možná moudrost druidská. Kdo ví...

Na vlnách příběhu hlavní hrdinky poplujeme k tomu, co je v životě důležité, k umění léčit a dívat se na svět očima druhého. Můžete nastoupit...Pohlédla jsem na Petra, byl opět sochou.

Chvíli jsem váhala, ale pak jsem sebrala odvahu a zeptala se, jestli můžu vyslovit další otázky.

"Samozřejmě, slíbil jsem, že ti postupně všechno objasním. Ptej se."

"Tak třeba, jak je možné, že o mně všechno víš, že mě znáš...? Že znáš všechny detaily, například to, že jsem včera chtěla zavařovat meruňky..."

"Číst v lidské mysli - to je jedna ze schopností, kterou bych ti chtěl ve zkrácené době předat, pokud se rozhodneš, že bys chtěla být mým nástupcem."

Vytřeštila jsem oči:

Já mám být tvým nástupcem, já mám získat schopnosti druidů? A kdyby - proč ve zkrácené době? Vždyť jsi poměrně mladý..."

"O tom až později, Květuško. Mimochodem, Druidové údajně pomalu stárnou a vypadají prý mladší. Ale pěkně popořádku. Tvůj původní dotaz zněl, jak je možné, že o tobě všechno vím, že znám detaily z tvého života, jak vím o meruňkách. Já to dělám tak, že píšu příběhy. Když mě nějaký člověk zaujme nebo spíše když o něm potřebuju více vědět, napíšu jeho příběh. Jeho minulost se přede mnou odehrává jako film a já pouze popisuju, co vidím. Ten příběh nikdy nezasáhne do budoucnosti. Ve chvíli posledního přítomného prožitku příběh skončí, není mi umožněno nahlédnout ani minutu dál v životě onoho člověka. Ale pochopitelně - když znám přesný a pravdivý vývoj jeho dosavadního života, snadno můžu odhadnout, jak lze jeho problémy nejlépe vyřešit. Dnes je módou, že lidé navštěvují psychologa, aby jim poradil co dál. Zádrhel je v tom, že téměř žádný pacient není schopen vykreslit přesně a pravdivě události, které prožil. Není to proto, že by lidé vědomě lhali, ale každý vidí jednostranně jen svůj díl pravdy a z té pozice hovoří. Většinou lidé sami sobě jaksi "nadržují" a svádějí své problémy na ostatní. Svěřují se psychologovi tím, že si stěžují na někoho, kdo jim z jejich pohledu ubližuje. A ten, kdo naslouchá, ať už je to psycholog nebo třeba kamarád, lituje onoho stěžovatele, neboť nezná přesné a pravdivé souvislosti z jeho minulosti. A pak, na základě jednostranně vykreslené pravdy, stěžovateli poradí, aniž zná názor druhé strany. Aniž zná souvislosti, které tohoto člověka přivedly do slepé uličky...

(str. 19)

---

"Omlouvám se, že jsem na vás tak vyjel, já... jsem jen trochu zmatený z toho, že čtete moje myšlenky, že mluvíte o Brádlerovi, jako byste ho léta znala, dokonce mě v jednu chvíli napadlo, že ho opravdu znáte a domluvili jste se na mě."

"Ale už jste doufám pochopil, že je to nesmysl..."

"Ano, to jediné jsem pochopil, ale jinak nechápu nic. A musím se přiznat, že se opravdu trochu bojím. Bojím se ve vaší přítomnosti myslet... Ale na druhou stranu mi svým způsobem pomáháte rozluštit některé nevyřešené problémy v mém životě. Problémy, které odsouvám stranou."

"Opakuji znovu: není se čeho bát," zamyslela se Dobromila, "všichni máme svoji budoucnost víceméně ve svých rukách, jen někdy nemáme odvahu k ráznému kroku.

Hodí se na to jedno z mých poučení - nazvala jsem je Poučení o svírajících dveřích.

Někdy nás staré, oprýskané dveře svírají, ale my raději trpíme tím sevřením, které nám bere dech a... máme strach ty staré, svírající dveře opustit, je to pro nás - byť malá - přece jenom nějaká jistota. Přitom by stačilo rozhodnout se a pořádně se rozhlédnout, vždycky jsou poblíž dveře jiné, nové a možná lepší... Ale my jsme zvyklí pochybovat, všemu neznámému nevěřit, a tak si říkáme: co když ty nové dveře nejsou lepší, co když je za nimi propast, do níž spadneme... Bojíme se neznámého, a tak se necháváme raději svírat těmi starými dveřmi podle přísloví - lepší vrabec v hrsti než holub na střeše. A staré dveře tlačí čím dál víc, už nemůžeme dýchat, ztrácíme sílu, a když se konečně rozhodneme sevření opustit, protože už to nelze vydržet, zjistíme často, že k těm novým dveřím vysílením nedojdeme."

Odmlčela se a já jsem si uvědomil, že poslouchám s otevřenou pusou, že hltám každé její slovo a že bych ji nejraději poslouchal až do rána...

(str. 77)

Zboží zařazeno v kategoriích