Moss Robert: Vědomé snění - duchovní cesta (vydání 2016)

Pokud budeme tvrdit, že "každý, kdo má sny, je tak trochu šamanem", jak říkají Indiáni z kmene Kagwahivů, pak i každý přístup k práci se sny, jenž předpokládá, že sny vycházejí ze zdroje nadřazeného egu, může být považován za "šamanský". Viděli jsme například, jak se gestalt přístup, který každý prvek ze snu chápe jako žijící jednotku promlouvající vlastní hlasem, shoduje s šamanskou představou, že vše je živé a má svou vlastní duši.

Slovo šaman pochází z jazyka Tungusů, šamanských lidí ze Sibiře, a je většinou překládáno jako "ten, kdo je velký či vyvýšený" - tj. člověk, jenž má schopnost v extatickém transu vystoupit sám ze sebe. Z toho vyplývá, že dotyčný umí ve změněném stavu cestovat mimo své tělo. V období obrození šamanismu v soudobé společnosti panují o tom, kdo je "šamanem" a co šaman dělá, značné nejasnosti. Řada lidí se zřejmě domnívá, že šamani jsou lidé, kteří si staví potní sauny s horkými kameny a pálí kupy šalvěje. Pokud jste Indiánem ze Severní Ameriky anebo se jím chcete stát, pak to platí. Ovšem venkovní rituály mají s podstatou šamanské praxe, tedy se sněním, jen málo společného. Takže co je vlastně šamanské snění? Po zvážení a zavržení celé řady definic bych nabídl jakýsi opis napříč kulturami: Šamanský snící je vědomý snící, jenž si vypěstoval schopnost vstupovat podle vlastního přání do snového světa a komunikovat se snovými rádci, cestovat v prostoru a čase a do jiných řádů reality a přinášet nazpět dary v podobě uzdravení a vhledů k užitku druhých...

(str. 171)