Mingyur Rinpočhe Yongey: Radostná moudrost

Je velmi snadné uvěřit tomu, že jsme jediní, kdo trpí, zatímco ostatní se narodili s příručkou "Jak být šťastný", o níž jsme se zmiňovali už dříve - a kterou jsme my kvůli nějaké nehodě při narození nikdy nedostali. Za tohle přesvědčení jsem nesl stejnou vinu jako kdokoliv jiný. Když jsem byl malý, úzkost, kterou jsem pociťoval prakticky neustále, způsobovala, že jsem se cítil osamělý, slabý a hloupý. Když jsem ale začal praktikovat milující laskavost/soucítění, zjistil jsem, že můj pocit osamělosti zvolna slábne. Zároveň jsem postupem času začal cítit sebedůvěru, a dokonce jsem si začal připadat užitečný. Začal jsem chápat, že nejsem jediná osoba na světě, která se bojí a cítí se zranitelná. Časem jsem si uvědomil, že zájem o blaho ostatních lidí je zásadní pro objevení mého vlastního klidu mysli.

Jakmile jednou začneme svou mysl stabilizovat prostřednictvím zaměřování nahé pozornosti na svou aktuální zkušenost, můžeme začít svou pozornost otevírat do poněkud větší šíře. Můžeme rozpustit klamné představy o nezávisle existujícím já a druhých pomocí něčeho, co je v buddhistické tradici známo jako praxe milující laskavosti/soucítění. Z moderního hlediska bychom mohli tuto praxi lépe pochopit jako empatii: schopnosti pochopit situace, ve kterých se ocitají ostatní lidé, a vcítit se do nich...

(str. 161)