Minařík Květoslav: Praxe Přímé stezky 1

V pozůstalosti Květoslav Minaříka je přibližně 1800 kopií jeho dopisů. Nezachovaly se bohužel všechny, protože osudy této korespondence byly stejně pohnuté jako osudy jejího autora. Zejména v 50. letech bylo přechovávání podobných textů značným rizikem pro všechny zúčastněné a sám Květoslav Minařík několikrát uvažoval o jejím zničení, aby nezpůsobil svým žákům problémy.

V dopisech nalezneme povzbuzující rady k další duchovní cestě adresované žákům rozličných naturelů, které mohou být opravdovou oporou při vlastním hledání. Bohužel, mnohokrát se též objevuje Minaříkovo zklamání nad nedostatkem pevné vůle svých žáků, kteří se navíc mnohdy snažili své poklesky zamlčet. Proto je korespondence v některých případech značně kritická, i když myšlená vždy v dobrém. S některými žáky se autor dokonce rozešel, nejsa ochoten přistoupit na polovičatá řešení, ke kterým žáci směřovali.

Tento výbor dopisů datovaných do období let 1942-1974 může jistě dobře pomoci i mnohému současnému hledajícímu, jelikož problémy se, jak známo, stále opakují. Určitě se zde však nedočteme o nějakém poplácávání po ramenou při dosažení úspěchů na stezce a nemůžeme očekávat ani jakýkoliv soucit s lidskými slabostmi; spíše se nám dostane povzbuzení, které nám může pomoci, abychom vytrvali v obtížné cestě.

Korespondence je přehledně roztříděna do 15 nejčastěji se opakujících tematických celků: Askeze, Bdělost, Cíle duchovních snah, City, Činnost, Manželství a rodina, Mravnost, Mystická cvičení, Nálada, Odosobnění, Pohlavnost, Pokyny jednotlivcům, Uvědomování si těla a koncentrace na nohy, Vstup na cestu a Životospráva, přičemž vše do sebe logicky zapadá. Dovolím si proto tuto knihu doporučit všem hledajícím, kteří se (více či méně úspěšně) pokoušejí zkrotit své ego. Určitě nebudete zklamáni.

dopis číslo 168:

28. 10. 1970

Po našem rozhovoru jsem dospěl k přesvědčení, že je nutné napsat Vám, za jakých okolností bychom se mohli dále stýkat, neboť se o tom mluvilo. Je to hlavně proto, že jste nepřišel jako tazatel, nýbrž jako člověk, který "říkal" a tvrdil.

V přímém rozhovoru se mnou byste se sotva dočkal toho, že bych Vám oponoval, když něco tvrdíte, protože to vidím jako bezúčelné. Nad dopisem však můžete uvažovat a dospět k závěru, zda styk se mnou je pro Vás účelný.

Tak především: neměl byste mi říkat, že pracujete s hadí silou - to mě opravdu nezajímá, neboť vím, že problém duchovního vývoje leží jinde. Zakládám totiž celé duchovní školení lidí na systému postupné proměny, aby už bytost neprodukovala nežádoucí psychologické hodnoty, nýbrž pouze hodnoty žádoucí v podobě vykořenění životní strasti. To je tedy jedna věc. Druhá je pak Váš postoj k "vnitřnímu hlasu". Vím, že když člověk není zcela odosobněn, zušlechtěn rozvinutými nebeskými a božskými stavy, může být jeho hlas nitra pouze hlasem různých chtíčů, hlasem klamajícím, a proto i zavádějícím ještě hlouběji do bědných stavů, než to může dokázat běžný způsob života.

Toto a vše ostatní, co na to může navazovat, jsou podmínky k možnému stýkání se nebo nestýkání se se mnou. Varuji se totiž jednoho: když lidé, kteří nedospěli k poznání toho, co je v nich a co není v nich "hadí síla" a pravý nebo nepravý vnitřní hlas, počínají si jako fantastové, kteří jsou v neustálém nebezpečí, že spadnou do nejbližší propasti, která se před nimi rozevře. Já sám nechci být účastníkem na takových pádech.

Já i jako mystik žiji v naprosto reálném světě a v reálném pojetí světa. Když tak žije mystik - začátečník, jistě nemá hned všelijaké mystické výsledky, jimiž se mělcí lidé snad dokonce mohou chlubit. Ale když tito fantastové padnou, on kráčí dál při vážné snaze, opravdovosti a v pravém odporu k svému více se už vlnícímu nitru k výsledkům hodnotným, které se už nerozpouštějí v ohni božích zkoušek...

(str. 142)