Minařík Květoslav: Lao-c'ovo Tao-te-ťing

"Tao je prázdné, ale působí-li, zdá se nevyčerpatelné.

Ó, nejhlubší! Zdá se praotcem všech věcí.

Jestliže zmírníme jeho ostrost, osvobodíme je od zmatku, zeslabíme jeho lesk a připodobníme je k zrnu prachu, pak se nám bude zdát, že zde zřetelně je.

Nevím, co je zrodilo.

Předchází před praotcem jevů."

1. Když mudrc abstrahuje myslí od přírody jako souboru hmotných jevů, začne vidět prázdnotu podobnou zemskému prostoru, prosvíceném slunečním svitem. Tato prázdnota v něm budí extatické stavy mysli. Když si přitom dobře uvědomuje sebe, identifikuje tuto prázdnotu jako tao. Kvalitativně je totiž faktorem duchovním, který neustále působí, a to především tak, že probouzí blaženosti v těch, koho zasahuje. A jelikož jsou blaženosti prvotním stavem životního rozvoje, dovozuje mudrc, že tao působí nevyčerpatelně jako popudový faktor stvoření. Je tedy prázdnotou permanentně působící na přírodu, již podněcuje k rozvoji na úrovni životnosti; V jiném vyjádření je ničím, které dává vznik všemu, co existuje.
2. Řekl jsem, že tao je popudový faktor stvoření. Proto je považováno za "otcovský" princip stvoření, tj. obsahuje energie, které jakmile se dostanou do pohybu, tvoří kvanta, která se pak jako emise sbalují a vytvářejí všechno projevené. Samo tao však zachovává svůj charakter; emise jakožto faktory stvoření nemají již jeho povahu, protože jejich existence je podmíněna pohybem, to je prostorem a časem. Tak se zdá být tao původcem všeho; jeho charakter odlišný od charakteru tvorby neposkytuje naprostou jistotu, že tomu tak skutečně je, ale dá se vyvozovat, že je z toho, že podstata stvořeného se podobá tao.
3. Jakkoli povahu tao neodlučujeme od povahy podstaty bytí, za samo bytí je nepovažujeme; když jeho překvapující vlastnost působit zeslabíme přesvědčením, že je věcí blízkou chápání mudrce, zjistíme, že je významným činitelem v bytí, jeho nejvnitřnějším projevem, ba přímo hybností. Bez tao totiž, jak poznává mudrc, nemůže nic existovat, protože to postrádá schopnost sebeuvědomění.

(str. 25)