Minařík Květoslav: Joga v životě současného člověka (brož)

Na cestě k duchovní dokonalosti se lidé setkávají s různorodými překážkami. Všechny tyto překážky mají původ v nectnostech; jejich odstraněním se člověk nestává prostým ušlechtilým chudáčkem, jak se často soudí, ale duchovně vyvinutým člověkem. Právě ctnostmi se dosahuje vykoupení srdce, koncentrační cvičení slouží k dosažení vykoupení mysli. Když však není opřeno o ctnosti, je to vykoupení, jež mnohdy neznamená vůbec nic dobrého, a někdy je toto vykoupení příčinou vitálního zesílení, jež může navždy pohřbít vykoupení srdce.

Jóga vypočítává překážky, vyskytující se na cestě k duchovní dokonalosti. Jenže když chybí dobré a hluboké pochopení pro podmínky správné mystické cesty, snaží se člověk tyto překážky překonat jejich formálním dodržováním.

Nechci právě teď mluvit o mnohých překážkách a jejich překonávání. Narazil jsem totiž právě na překážku zvanou lež nebo lživost a jen k ní se chci vyjádřit. Pro tento případ se chci vrátit dost daleko do minulosti, tedy do roku 1925. Tehdy jsem pochopil: je-li člověk prolhaný, může holdovat mnohým mravním nectnostem, protože je může přikrývat lživostí. Proto jsem uvážlivě odložil lživost a tím jsem byl nucen chovat se a jednat dobře, tj. mravně, neboť zásadou jednání jogína musí být jednat tak, aby se nemusel za nic stydět a nic aby nemusel skrývat. Může prostě vždy pravdivě povědět, co dělal a jak se v různých situacích choval, aniž by se musel krčit studem.

(str. 71)