Marek Vlastimil: Čím se živí duše

Bližší informace

Jak správně žít vlastní život? To je asi otázka, která jistě v určitém období napadne každého z nás. Kde však hledat vodítka a vzory? Spíše než po náboženstvích, která, přiznejme si to, nám většinou připadají poněkud zkostnatělá, proto saháme spíše po vzorech v osobnostech. Komu však věřit a jak odfiltrovat mediální bubliny a nalézt ryzí poznání? To je jistě úloha nelehká. Může nás však utěšit rčení nejmenovaného mudrce: "Když květy dozrají, včely se objeví samy.". Stejně tak můžeme věřit, že ten pravý guru, čili duchovní učitel, se též v pravou chvíli, kdy vnitřně dozrajeme, objeví, a my jej (doufejme) poznáme. Může tomu být klidně prostřednictvím knihy.

A nač chodit daleko do zahraničí. Mnoho inspirativních osob najdeme právě v naší české kotlině. Dnes bych vás chtěl seznámit s jednou z nich - Vlastimilem Markem. Možná více zažijete na jeho seminářích, kde se budete učit lépe používat smysly, zpívat alikvóty či sedět v zazenu. Kniha vás však na podobné myšlenky alespoň přivede a vy se možná vydáte nějakou novou cestou...

Předkládaná kniha volně provázaných fejetonů neopomene připomenout kameny, které považuje Vlasta Marek za stěžejní. Tedy například důležitost přirozených porodů, nevhodnost prohazování předurčených genderových rolí či škodlivost televize. Nevyhne se ani úvahám nad dobrovolným odchodem z tohoto světa v pravý čas jako protipólu k nepřirozenému dlouhodobému strádání v nemocnicích. Kromě toho se dovíme mnoho zajímavého o zenu, prospěšnosti harmonizace léčivými zvuky některých hudebních nástrojů či zpěvu manter. Někoho možná překvapí, že se ve svých úvahách nebojí označit ty, které považuje za samozvané nepravé učitele a manipulátory, a upřímně je zkritizovat. I to však může být vodítko k tomu, kde hledat zdroj vlastního poznání.

Chcete-li si tedy rozšířit v naznačeném směru obzory, knihu "Čím se živí duše" upřímně doporučuji.Smrt (podle jiných než té naší kultury, zejména v kontextu tibetského buddhismu) představuje jedinečnou (a pro Západ zatím netušenou a tím i nevyužívanou) příležitost k dosažení probuzení (a i u nás jsou v češtině k dostání základní knihy). Ale pojďme dál: co znamená smrt pro již probuzeného? Vědomá smrt pak v kontextu konkrétních životů není a nebude sebevraždou (tak jako není eutanázie zabitím a Nansenovo přeseknutí kočky nebylo porušením základního pravidla Nezabiješ), ale tvůrčím a inspirativním činem, přesahujícím dobové zvyky).... spíše vědomým a nenásilným duchovním vyvanutím... i ve smyslu další lekce studentům současným i budoucím.

K čemu mířím? Dovedu si v této souvislosti představit, že v budoucí neagresivní a mírumilovné společnosti (když to dobře dopadne), ve které se po tři generace narodí děti přirozeně a orgasmicky, bude nejen běžné eutanázie, ale poroste počet těch, kteří již zasadili a postavili všechno, co bylo třeba, a kteří právě tak běžně, jako v Indii odcházeli do "bezdomoví", vědomě a oslavně ukončí svůj život.

(str. 56)

Zboží zařazeno v kategoriích