Mannschatz Marie: Buddha - Cesta k vnitřní rovnováze

Čím lépe se nám podaří rozpoznat, zakusit a slovně popsat pocity, které jsou zpočátku nevědomé, tím jasněji budeme vědět, jak s nimi přiměřeně zacházet.

• Snažte se tu a tam pojmenovávat své tělesné vjemy, aniž byste se k tomu nutili. Malý příklad: Čekáte na důležitý telefonát. Všimnete si, že ve vás roste napětí. Začínáte mít nervózní pohyby. Bezcílně pobíháte sem a tam. V duchu si to můžete pojmenovat: "pocit rozčilení a mravenčení v rukou... Začíná mi být horko, ze samého rozčilení mám úplnou závrať." Nebo: "Všechno se ve mně stahuje... Začíná mi být úzko. Ze strachu cítím tlak na spáncích." Nebo třeba: "Mám nepříjemný tlak na hrudi. Cítím se bezmocná a pevně k sobě tisknu zuby." Prospěšný je jakýkoli způsob slovního vyjádření. Najděte si pojmy pro své tělesné vjemy i v případě, že se k nim nevážou žádné pocity: "Je mi zima. Mám husí kůži. Kroutí se mi prsty na nohou."
• Nehloubejte nad "správnými" slovy a berte to, co vás spontánně napadne; držte se však pokud možno co nejblíže skutečnému dění a snažte se odlišit příjemné a nepříjemné vjemy, aniž byste je interpretovali. Neříkejte si: "Tohle je mi nepříjemné, protože..." Nepřipojujte k čistému popisu svého vnitřního vnímání žádné zdůvodnění ani hodnocení, neboť to by vás odvádělo od vašich pocitů a vaše pozornost by se příliš zaměřila na oblast myšlení.
• Učte se rozeznávat různé vlastnosti pocitů a slovně je pojmenovávat: "Tento pocit mě bodá, pálí, cítím křečovité sevření..." Slova nám pomáhají zachytit určitý pocit. Vzhledem k tomu, že pocity se v nás často zachvívají v dost vágní neuchopitelné podobě, mohou nám slova sloužit jako první vodítko. Naše vnímání by se však mělo na prvním místě soustředit na oblast tělesných vjemů - té by mělo být věnováno 95 procent našeho vědomí, zatímco pouze 5 procent naší pozornosti by se mělo zabývat hledáním vhodných slov.

(str. 47)