Mamani Hernán H.: Hadí žena - hledání podstaty ženské síly

Jeden z posledních žijících nositelů tradice dávných andských kuranderů, šamanů a léčitelů, přibližuje jejich učení a myšlení evropským čtenářůum formou románu o hledání podstaty ženské síly.

Laru po letech manželství opustil muž kvůli mladší ženě. V zoufalství se rozhodla odjet z Milána a na radu přátel se vydala do Peru. Předtím si přečetla knihu Kurandera a byla jejím poselstvím zcela uchvácena. Rozhodla se poznat kulturu And a najít pravé hadí kurandery, kteří by jí mohli pomoci stát se nezávislou, moudrou a silnou – prostě skutečnou ženou.

Staré náboženství Inků tvrdí, že prvním člověkem na zemi byla žena – Pachamama, která se stala jejich hlavním božstvem. Taková společnost se ovšem dívala na postavení a úlohu ženy, na manželství i sexualitu úplně jinak než lidé na Západě. Hernán Huarache Mamani se stal strážcem a oddaným propagátorem jejich učení a pokusil se je čtenářům přiblížit formou románu.

Hernán Huarache Mamani, kečuánský indián a kurandero, se narodil ve vesničce Chivay v andských Kordillerách. Vystudoval ekonomii na univerzitě v Arequipe a pracoval jako ekonom na peruánském ministerstvu zemědělství. Vážná nemoc ho přiměla vrátit se do rodné vesnice. Přestože mu lékari nedávali naději na vyléčení, jeho otec – zemědělec a kurandero (přírodní léčitel a šaman v jedné osobě) – mu zdraví navrátil. „Byla to pro mé facka. Myslel jsem si, že to, co mne učili na vysoké škole, je jedinou existující pravdou. Přesto mi skromný člověk, jako je můj otec, ukázal, že existuje i jiný druh vědění, o kterém jsem neměl potuchy,“ tak osvětluje H. H. Mamani to, co stálo na počátku jeho kuranderovské cesty. Objevil své kořeny, zcela změnil způsob života a na popud svého mistra-kurandera začal šířit učení dávných andských léčitelů a_ šamanu v západním světě. V Itálii se jeho romány staly bestsellery, román Kurandera (2012) zaznamenal velký úspěch také v Čechách.... Najednou pochopila, že se chytila do pasti. Zahyne tam, díky vlastní hlouposti se utopí v bažině. Připadalo jí, že zahlédla ve tváři Mama Maru vražedný výraz. Z té bezmoci v ní něco explodovalo. Zaplavila ji mocná vlna hněvu, hluboká a živočišná... Začala řvát a křičela ty nejhorší nadávky, které jí přišly na mysl, všechny urážky a sprostá slova, která kdy slyšela, ale nikdy se je neodvážila sama použít, dokonce ani když ji někdo opravdu naštval.

Z jejích úst sršela slova nenávisti i proklínání, zuřivě křičela na celé kolo a ani si nestihla všimnout, že už jí bahno sahá téměř ke krku. Byla příliš rozzlobená na to, aby si uvědomila, že za malou chvíli se bažina zavře nad její hlavou. Křičela na kuranderu a zapřísahala ji. Vypadalo to, že se zbláznila. Všechno, co v sobě celé roky držela a co kdy nikomu nedokázala zpříma říct, teď chrlila na ženu, kvůli které se tu teď utopí. Šermovala bezmocně ve vzduchu rukama zaťatýma v pěst s vypětím posledních sil.

Byla totálně pohlcená svým hněvem, když tu najednou uviděla, že jí kurandera hází lano. Přísně na ní křikla: "Chytni se la a a pořádně se ho drž! Vytáhnu tě!"

Ve zlomku vteřiny se Lařino rozpoložení naprosto změnilo. Instinkt přežití ji donutil chytit provaz a bleskurychle si ho omotat nadvakrát kolem ruky, aby jí kvůli mokru náhodou ta jediná šance na přežití nevyklouzla.

Mama Maru ji bez velkých problémů za pomoci hole, kterou použila jako páku, vytáhla z bažiny na bezpečné místo. Když byla Lara v bezpečí, Mama Maru klidným hlasem, jako bay chtěla snížit důležitost toho, co se právě stalo, pronesla: "Tady za tím křovím je vodní pramen, svlékni se, umyj se a obleč se do suchého."...

(str. 257)