Logos 2019 - Sborník pro esoterní chápání života

• Zuzana Zadrobílková: Tváře Luny;
• Pavel Turnovský: Luna v astronomii a astrologii;
• Ladislav Moučka: V labyrintu Gaia;
• Martina Lukášková: Lunační cyklus – vztah jako základní nástroj poznání a utváření vnitřního obrazu reality;
• Božena Správcová: Ticho;
• Františka Jirousová: Horoskop jako návod ke svobodě;
• Dane Rudhyar: Transpersonální interpretace Slunce a Luny;
• Zdeněk Kučera: Steven Forrest: Astrologická Luna;
• Joaqin Pérez-Pariente: Za egyptský chrám - k povaze řecko-egyptské alchymie;
• Manly P. Hall: Slunce, univerzální božstvo;
• Martin Žemla: Marsilio Ficino a jeho spis „O životě podle nebes“;
• Marsilio Ficino: O životě podle nebes;
• Jaromír Typlt: Zívr v prudkém světle i hluboké tmě;
• Jiří Dostál: Měsíc ve Ždírci; Otto Štemberka: To, co je dole, je jako to, co je jen o trochu výš;
• Ondřej Lesák: „Jak nahoře, tak dole“ anebo „Nahoře obráceně než dole“?;
• Zuzana Zadrobílková: Adrian Puškin, mystik a vizionář;
• Adrian Puškin: Všeobecné vejce makrokosmu;
• David Lipovský: Každá hůl má dva konce aneb Gurdžijevův Měsíc není Lunou básníků;
• Georgij Ivanovič Gurdžijev: Belzebubova vyprávění vnukovi - Příčina vzniku Měsíce;
• Kristýna Žáčková: Aspekty šaktické bohyně aneb Luna jako symbol v myšlení Kennetha Granta;
• Peter Bugár: Šedesát let od let šedesátých - Apollón, Artemis a moonwalk;
• Sofie Podlipská: Náměsíčná;
• Petr Kalač: Uchopitelé snů II. (Eduard Tomáš).

Obraz, jímž Gurdžijev vykresluje Měsíc, se ani trochu nepodobá romantické Luně inspirující básníky. Přesto má se sněním mnoho společného. V jeho učení totiž představuje nejzazší končiny vesmíru, v jeho hierarchii světů se tak nachází až na samém dně Paprsku stvoření, je to kosmické embryo, živené naší neschopností probudit se. Všechny války a krveprolití, zločiny, bezpráví a davové psychózy do tohoto pekelného zárodku neustále pumpují potřebnou výživu, jemu vděčíme za veškerou mechaničnost našich životů. Právě on je tou nejzazší temnotou, kde bude jednou pláč a skřípění zubů.

Takřka vše, co Gurdžijev o Měsíci řekl, nás svádí k tomu, abychom v onom nebeském tělesu viděli jakési kosmické klíště, jehož nepřestajný hlad nás svou nesmírnou hypnotickou silou nutí denně páchat zlo a jednat, cítit a myslet zcela v rozporu s vyšším řádem. Je však Měsíc v představě tohoto záhadného Arména skutečně tak bezvýhradně temný?

Záleží na hloubce čtenářova pohledu. Ten, kdo před znepokojující objektivitou Gurdžijevových nevybíravých způsobů raději zavře oči, se s takovým vysvětlením nejspíš spokojí.

V jedné pasáži Hledání zázračného je Měsíc přirovnáván k hodinovému závaží zavěšenému na organickém životě, jejž tak uvádí do pohybu. Nejde tedy o nějakého nežádoucího parazita, jemuž jsme jako loutky vydáni napospas; ve vztahu k naší existenci se s ním počítá a pro náš vývoj je dokonce nepostradatelný. Tím se zároveň dotýkáme samotného jádra egoismu, jak jej chápe a vyžaduje Čtvrtá cesta: síly, které se zdají být jednoznačně namířeny proti nám, nejsou primárně určeny k našemu zničení, vše totiž můžeme obrátit k vlastnímu prospěch, v každém úskalí lze objevit vzácnou matérii potřebnou k transformaci člověka....

(str. 92)