Logos 1,2/2013-sborník pro esoterní chápání života

Modlitba je ve skutečnosti jediná skutečná a svatá magie, protože rituální magie až příliš často strhává vůli do služeb pýchy. Modlitba je naproti tomu velmi skromným činem omezeného vůči Neomezenému. Člověk, jenž se modlí se uvnitř podobá poušti, která se namáhá stát se loukou plnou květů; mimo to si nic nežádá, pouze prosí.

Běžní lidé přesto ignorují všechno, co se týká modlitby. Pro drtivou většinu lidí modlitba znamená vyslovovat rty jakási slova. Vzácněji v modlitbě hovoří také jejich srdce a jejich vášeň pak odpovídá síle touhy. Ten, kdo se takto klaní v chrámu či v modlitebně, aby od antropomorfního boha úpěnlivě žádal to, co je v souladu s jeho vlastním přáním a snad ještě i nějaké dary navíc, žádá vždy pouze pozemské statky: zdraví, majetek, úspěch, nebo lásku. Je tedy očividné, že se dnes modlíme stejně jako kdysi Židé na poušti, kteří chtěli vyměnit božskou manu za cibuli z Egypta.

Rychle dodávám, že modlitba, která si žádá plody hmotného světa, je rovněž přístupná. Oslovíme-li totiž milosrdného Otce, aby nás ochraňoval ve hmotné nouzi, uctíváme tím zároveň Jeho všemohoucí sílu. Avšak příliš často zapomínáme na slova evangelia: "Hledejte především království Boží a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno." (Mt 6.33)

Modlitba není určena jen k tomu, aby nás vyprostila z pekelného kola osudu; je nad to povýšena, je mnohem vznešenější. Modlitba je nadlidským povznesením se k Božské záři a stejně jako pokorné pokleknutí - doprovázející extázi beze slov - je projevem nevýslovné lásky...

(str. 33)