Leman Kevin: Do pátku bude vaše dospívající dítě jiné

Bližší informace

Když se začne vztekat, vezměte mu vítr z plachet. Pokud se svým dospívajícím vstoupíte do bitvy, určitě prohrajete. On nemá co ztratit. Vůbec nic. Když si na vás v obchodě nebo na kterémkoli jiném veřejném místě začne otvírat ústa, lidé se na něho podívají a řeknou si: No to je ale dílo. Hádejte ale, co ještě si pomyslí. Co je to za rodiče, že mají takovéhle dítě?. Kdo tedy bude v trapnější situaci a s největší pravděpodobností požadavkům svého zlostného dospívajícího ustoupí? Vy!

Takže se nenechte obalamutit. Všichni se někdy rozzlobíme; je to přirozená součást růstu. I Ježíš se rozhněval. Je však třeba řešit, co v hněvu říkáme a děláme. Jakmile nám zlostná slova vyjdou z úst, nelze je vzít zpátky. (A zde, milí rodiče, mluvím k oběma stranám barikády: týká se to toho, co váš dospívající řekne vám, i toho, co vy řeknete svému dospívajícímu.)

Jak tedy můžete zchladit zlost svého dospívajícího? A svoji taky?

Pamatujete se, jak jste si jako děti pro zábavu nafukovali balónky? Jednou z vašich oblíbených činností bylo zlobit vaši sestru tím strašlivým pištěním, které balónek vydává, když z něho pomalu upouštíte vzduch. Pro člověka, který má problémy s hněvem, je takovým postupným odpouštěním vzduchu to, když s ním mluvíte o tom, co mu vadí.

Pokud dovolíte, aby se drobnosti navršily, dál do balónku přifukujete vzduch, až je čím dál větší a tvrdší. Nakonec je tak tvrdý a nahuštěný, až vybouchne. Co kdybyste ale místo toho trochu vzduchu upustili a popovídali si se svým dospívajícím o tom, co ho trápí? Zplihlý balónek je pružnější a nepraskne.

Umožněte svému dospívajícímu mluvit o tom, co ho rozčiluje. Mlčte a jen naslouchejte, aniž byste své dítě soudili nebo s ním diskutovali. Pamatujte, že pohled vašeho syna nemusí nutně zrcadlit realitu ("ty vždycky děláš tohle" a "nikdy mi nedovolíš tamto"). Jeho slova však odrážejí jeho vlastní realitu - to, jak v dané chvíli uvažuje a co cítí...

(str. 143)

Zboží zařazeno v kategoriích