Langrová Aneta: Úžasní takoví, jací jsme

Mé životní role

Ještě, než se pustíte do čtení dalšího textu, zkuste si teď na papír před sebe napsat odpověď na otázku: "Kdo jste?"

Teď určitě skáčete očima na další odstavec, ale dopřejte si pro tento úkol čas. Opravdu... Kdo jste? ....

Nejčastěji odpovídáme skrze naší životní roli, povolání, hlavní náplň práce: "Jsem matka / otec / právník / psycholožka / vydavatelka." Identifikace nám pomáhá sebepojetí zjednodušit. Pomáhá nám ho pojmout střízlivěji. Častokrát přebíráme životní názory, styl komunikace, chování, způsob řešení konfliktů a mnoho dalšího od našich rodičů.

Ať chceme, nebo ne, jsou našimi dětskými bohy. Naším vzorem. Buď k nim přilneme a rádi se od nich učíme, nebo se naopak snažíme: "Hlavně nebýt jako moje matka / můj otec!" Vadí nám, jak se chovali, mluvili, jak křičeli, hádali se, a tak si vyhlédneme jiný vzor Někoho, kdo žije v našich očích lépe. Koho si vážíme.

Však jen vzpomeňme na Eriksonovo vývojové období identita x zmatení rolí. Jak pro naši psychiku bylo a je důležité vymezovat se vůči někomu, nebo naopak se ztotožnit s někým pro nás velmi důležitým.

Být v souladu s našimi ideály, včetně ideálu, kým chceme být, je důležitá část celého sebepojetí. Někteří lidé se nikdy neztotožní s tím, jaké životní role jim život dal. Častokrát ani nepřijímají vlastní podíl zodpovědnosti na těchto rolích. Zkrátka se jim staly.

Není jim dobře v zaměstnání. Nemají rádi, jací jsou rodiče. Nejsou spokojeni, jak se chovají vůči dětem. Viní se za své pocity. Nejsou autentičtí. Snaží se udržet masku, že to zvládají. Chtějí splnit přání druhých. Chtějí splnit požadavky "života". Chtějí být jako ostatní. Motivace, proč přijmeme životní role či proč se necháme ovlivňovat vzory, které ale nejsou v souladu s námi, může být různá.

Někdo to činí ze strachu. Někdo to činí, aby potěšil autoritu, někdo tím chce dosáhnout zdánlivé spokojenosti. Dokud zde chybí mezistupeň uvědomění si, co opravdu chceme my sami, nebude to přinášet pocity sebepřijetí ani štěstí...

(str. 70)