Konfršt Jan: Život v našich dlaních - povídání s Janem

Bližší informace

Nestává se úplně často, abych se nějakou knihu odvážil označit za knihu s velkým K. U této si to však dovolím bez obav. Nejenom kvůli obsahu, ale i kvůli tomu, že pochází z českých luhů a hájů, což má na první pohled přehlédnutelnou výhodu v tom, že výklad není zatížen neporozuměními překladatele. Autorovo brilantní vyjadřování, cit pro vnitřní význam slov a slovní přiblížení věcí nepopsatelných by totiž bylo pro případného překladatele opravdu tvrdým oříškem. Svého úkolu -- být majákem na cestě duchovního poznání -- se autor chopil opravdu mistrně. Lze jen obdivovat tento dar, jež umožňuje obtížně popsatelné zkušenosti předat dál. Kniha má neuvěřitelnou vnitřní sílu, která vyplývá ze skutečnosti, že autor je v trvalém spojení s univerzem (v knize je dáván přednost termínu Vědomí) a má tím pádem přístup k odpovědím na všechny otázky, které považuje za hodné položení dotazu. Jak však sám píše, toto tvrzení samo o sobě pro nás nemůže být dostatečným vodítkem, protože pocit, že je ve spojení může mít mnoho lidí. Konečné posouzení informací zůstane stejně na nás samých a autora musíme poznat jedině po ovoci. A mohu-li prohlásit za sebe, připadá mi toto ovoce sladké, bez jakéhokoliv náznaku nesprávné příchuti.

Hlavnímu autorovi zdatně sekunduje Martin Dosoudil, který se evidentně také již hluboce napil z kalichu poznání, a vede s Janem Konfrštem dialog točící se okolo základních otázek lidské existence. Příjemné je, že, jelikož jsou oba aktéři technického vzdělání, jsou rozhovory ukotveny v pevném rámci logiky a nerozplývají se ve vzdušných výšinách bez jakékoliv opory. Nechte se tedy inspirovat brilantně podanými staro-novými tématy a možná zažijete při jejich pročítání stejné příjemné mrazení v zádech jako já.Je nelehké vybrat jednu ukázku, která by diskuzi výstižně charakterizovala.Přesto se pokusím, a to téměř ze samého závěru knihy. Snad vás tím správně naladím.

MD: Neměli bychom si na tomto místě připomenout ještě jednou, co je to Život, třeba podobenstvím?
JK: Představ si, že jsi vstoupil do první inkarnace a přinesl sis velké čisté plátno. Každá tvá myšlenka, každý tvůj čin znamená jeden tah štětcem. Jsi sám sobě malířem Života, zprvu čisté plátno tvého Života postupně pokrýváš jednotlivými tahy. Vteřinu za vteřinou, den za dnem, inkarnaci za inkarnací. Tak, jak seti postupně začínají tahy překrývat, odhalují se ti zákonitosti a souvislosti tvého Života, začínáš hlouběji chápat svou přítomnost. Zprvu nejasné tušení dostává ostřejší kontury, vytrácí se prvek nejistoty, roste tvé sebeuvědomění, stáváš se osobností, sílí pocit tvé vnitřní svobody... Každé putování má jednou konec, i tvá Cesta bude jednou završena. Poslední inkarnace bude tou, ve které dokončíš své poslední tahy štětcem. Pochopíš smysl Života.

Zboží zařazeno v kategoriích