Konfršt Jan: Vlastenectví - povídání s Janem

Nezájem o věci veřejné je projevem svobodné vůle. Umožníme-li však touto cestou dostat se k moci hloupým či neschopným, moci chtivým či jen pouze namyšleným lidem, pak se nevyhnutelně dočkáme chvíle, kdy naše svoboda bude ještě více okleštěna. Mezi demokracií a diktaturou nikdy nevedla zřetelná hranice, nikdy také mezi nimi nestála nezdolatelná překážka.

Nezájem o věci veřejné je smířením se se statem quo věci. Je jistě dobré přijmout daný stav s vědomím osobního podílu na něm. Není však dobré se s ním smířit. Mezi přijetím a smířením je velký rozdíl a je v zájmu nás všech, abychom rozdíl ve významu těchto slov pochopili a aby mezi nimi proto vždy zela hluboká propast.

Nezájem o věci veřejné je tichým souhlasem se všemi nepravostmi, kterých se naši spoluobčané dopouštějí, a nezáleží na tom, na jakém stupínku žebříčku moci se nacházejí. Zda zasedají v parlamentních lavicích, zastupitelstvu té nejmenší obce či případně zneužívají našeho altruismu formou falešné nadace potřebným.

Nezájem o věci veřejné je slepou vírou v čisté úmysly těch, kteří jimi neoplývají. Planou nadějí, že si svůj život dokážeme zařídit ve všech směrech bez ohledu na to, jaké životní podmínky nám stanovují jiní.

Nezájem o věci veřejné je projevem zbabělosti. Přenesením osobní odpovědnosti na „toho druhého“.

Nezájmem o věci veřejné dáváme účinnou zbraň do rukou těm, kteří na ni čekají, neboť jsou na něm v podstatě závislí. Je živou vodou na jejich mlýn. Nezájem o věci veřejné může být i jen pouhou apatií, rezignací na život. Vyjádřením fatalismu.

Každý má své sny. I já. Sním o tom, že se rozloučíme se svojí pasivitou, že se začneme zajímat více o věci veřejné. Stále věřím, že nám není lhostejné, kam naše zem směřuje. Věřím, že se probudíme z letargie. Věřím v dobro, věřím v lásku, ale protože vím, že nežijeme v zemi pohádkové, kde vše zařídí moudrý král Miroslav, tak také vedle své víry vím, že je třeba přiložit ruku k dílu. Aby veškerá starost o věci veřejné nezůstala jen na bedrech moudrého krále. Časem by ji totiž nemusel unést. Je dobré snít své sny. Je dobré prosit o pomoc. Je ale také na čase si uvědomit, že snění o štěstí, o životě ve společnosti plnoprávných občanů, je třeba vyjít v ústrety. Jen tak se může víra a sen setkat s každodenní realitou.

Při hledání svého místa ve společnosti, při pátrání po smysluplné seberealizaci můžeme být na chvíli třeba i bezradní, ale nikdy neztrácejme n aději.

Zájem o věci veřejné je projevem sounáležitosti s vlastním národem. Mnohdy neokázalým, možná ne zcela uvědomělým, ale vpravdě skutečným projevem vlastenectví.