Judith Anodea: Tělo východu, mysl západu

Než začneme řešit problém, je důležité si uvědomit, kdo je za něj zodpovědný. Pokud se chystáte něco řešit, ujistěte se, že je to opravdu na vás. Snažíte-li se řešit věc někoho jiného, většinou nečiníte dobře ani sobě, ani druhým. Nicméně vám někdy logika i emoce zašlou do hlavy dva rozdílné signály. Víte, že své dítě nemáte zachraňovat ze situací, do nichž se samo dostalo v důsledku toho, že chybovalo. Bylo by to ale přece o tolik jednodušší a rychlejší, kdybyste tu věc za něj protentokrát vyřešili. Navíc vás za to bude mít dítě raději (nebo vás bude méně nenávidět). Tyto signály vám napovídají, že byste se měli zastavit a popřemýšlet o tom, co své dítě vlastně naučíte, když ho rychle vytáhnete z problémů. Pamatujte si, že rodičovská výchova není žádnou prací, kterou děláte "na výkon", ani to není soutěž v oblíbenosti.

Pokud se postavíte na úplně opačnou stranu a dáte od problémů svého dítěte ruce pryč, a to i v případě, že mu budou přerůstat přes hlavu a bude vaši pomoc potřebovat, pak mu vysíláte poselství, že jeho problémy jsou jeho problémy a vůbec vás nezajímají. Svému potomkovi sdělujete, že tu pro něho nejste, když vás opravdu potřebuje.

Pokud se přistihnete, jak zachraňujete své dítě z jeho problémů nebo mu pomáháte se některým z nich vyhnout, je na čase, abyste přehodnotili své staré rodičovské nástroje, které s sebou neustále vláčíte. Jak na vaše problémy reagovali vaši rodiče? Zachraňovali vás, nebo se k nim obraceli zády? Udělali případně pokaždé něco úplně jiného, takže jste vůbec nevěděli, na čem jste? Neopakujete náhodou nevědomě staré vzorce svých rodičů, které vám předali, když jste byli děti?

Rozbité sklo - skutečnost, kterou musíme přijmout, a pár problémů, které musíme vyřešit

Tři typy rodin přistupují ke skutečnosti, chybám a problémům odlišně.

Vaše tříleté dítě upustí skleničku, i když jste ho před tím několikrát varovali. Chtěli jste, aby se raději napilo z plastového hrnečku, ale ono si trvalo na svém. Bác! A sklenička je na sto kousků a střepy se kutálejí po celé kuchyni.

Betonový rodič vykřikne: "Ty jsi takový nešika! Ještě třicet let budeš pít z plastu! Okamžitě odtud zmiz!" Nesděluje tak, že dítě má problém, ale že problémem je ono samo.

Pudinkový rodič řekne: "Jdi na stranu, miláčku. Opatrně, ať se neporaníš. Maminka udělala chybu. Dám ti novou skleničku a ještě ti do ní za odměnu udělám kakao. Ten nepořádek uklidím." Sděluje tak dítěti: "Postarám se o tebe. Ty se o sebe sám postarat nedokážeš. Když uděláš chybu, může za to někdo jiný."

Páteřní rodič pronese: "Máš problém. Vím, že to zvládneš. Doběhni pro papírový pytlík." Tříleté dítě ještě neumí sbírat střepy, ale může vám alespoň asistovat a držet pytlík. Když všechny střepy posbíráte, můžete dítě poprosit, aby setřelo ze země rozlité mléko. Poté mu ukážete dva plastové hrníčky a zeptáte se ho, který by dnes chtělo používat. Takto dítě informujete: "Máš problém. Vím, že ho umíš vyřešit. Nejsem tu pro to, abych tě zachraňovala nebo trestala. Jsem tu, abych ti pomohla, podpořila tě a povzbudila."...

(str. 153)