Hurdová Veronika: O naivním prasátku

Prasátko šlo světem a hledalo, koho se zeptat, aby bylo méně naivní. "Na dubu žaludy, na buku bukvice, na bubnech kedlubny, na klice střevíce," vzpomnělo si Prasátko na své logopedické trápení z dob, kdy ještě neumělo pořádně chrochtat a logopedka ho trápila s podobnými básničkami. Teď se mu jedna vybavila, protože uvidělo duby a buky. Jaro bylo v plné síle a stromy se nádherně zelenaly.

Pod jedním ze stromů zahlédlo dva malé tvory. "Že by tohle byli ten žalud a bukvice?" pomyslelo si Prasátko. Naštěstí bylo Prasátkem domácím a nikoli divokým. Kdyby totiž bylo divoké, tak by se tak hloupě neptalo a oba je sluplo ke svačině.

"Ahoj!" pozdravilo Prasátko. "Kdo jste?"

"Já jsem Jasný Žalud," odpověděl Žalud.

"A já jsem Drsná Bukvice," představila se Bukvice.

"Já jsem Naivní Prasátko," vymyslelo si rychle Prasátko, aby nevypadalo hloupě, že jmenuje jenom Prasátko. "Jasný Žalude, Drsná Bukvice, zdá se mi to, nebo jste trochu smutní?" zeptalo se Prasátko, aby zamluvilo svoje nakvap vymyšlené jméno, které se mu hned po vyslovení přestalo líbit.

Jasný Žalud nebyl očividně žádný velký mluvka, tak se do toho vložila Drsná Bukvice: "Trochu? Tohle se ti zdá trochu? To jsi asi opravdu naivní, Prasátko My jsme přímo nešťastní."

"A proč?" zeptalo se znovu Prasátko, které už vzdalo zamaskování svého nepovedeného jména.

"Drsná Bukvice, nebuď na našeho malého hosta tak přísná," promluvil klidným, vlídným hlasem Jasný Žalud. "Jsme smutní proto, že ostatní žaludy a bukvice si myslí, že by spolu měly žít jen dvě bukvice nebo dva žaludy."

"To zní logicky," přitakalo horlivě Prasátko. "Proč se vám to nezdá správné?"

"Protože já chci žít s Drsnou Bukvicí," odvětil Jasný Žalud.

Tak s ní buď, v tom nevidím problém," mudrovalo Prasátko.

Ty jsi tedy chytrák," pustila se do něj Drsná Bukvice. "Kdyby to bylo tak jednoduché, tak spolu asi jsme, ne? A nejsme asi nešťastní, co? To přemýšlíš tím svým ovarovým kolenem?"

Jasný Žalud ale měl pochopení pro ty, kteří se v záležitostech žaludů a bukvic tolik neorientují, a pustil se ochotně do vysvětlování: "To není tak jednoduché. Starší bukvice a starší žaludy se na nás dívají skrz prsty. Spojují si s námi různé hlouposti."...

(str. 15)