Hu Barbora: Polibek kobry - Ženský aspekt v józe a tantře

Tyhle tiglé - červená a bílá, dákové a dákiní

Před několika dny se mi zdál sen, ve kterém mě navštívila jedna z mých průvodkyň světa za prahem. Nevím, jak dlouho trvá náš vztah, patrně od nepaměti, ale i tak by bylo troufalé nazvat jej přátelstvím, Z černého moře lesklé tmy vystoupila Kálí.

Jak většinou, bez konkrétních rysů, s temnou tváří, která odráží prázdnotu vesmírné tvořivosti, děsivá a svým způsobem i velmi blízká krajní útěše, která ukazuje věci ve větším měřítku.

I v tomto snu vnímám specifické pohyby rukou, díky nimž se mohu vznášet. Dotknout se věčnosti je podobný pocit jako prsty česat ranní mlhu, ve které se odráží konkrétní paprsky světla, co ji zkrášlují a zároveň rozpouštějí.

A takový patrně bude vztah matky Kálí k jejím dětem. Je ohromná, zeširoka rozkročená nad časem, do kterého je rodí, přivádí k životu a zároveň předurčuje jejich smrt. její meč a jazyk jsou si podobné, ostré a jasné, přetínající směšný alibismus. Jak jsme si již popsali, žena i muž v tantře představují s jistou nadsázkou energetického hermafrodita, neboť vtělují oba archetypy - slunce a měsíc.

Nemálo fascinující je, že pro mužskou kvintesenci v podobě bílého tiglé je výzvou sestup a pro ženskou kvintesenci vzestup. Nejde tedy jen o pochopení a prožití vlastní polarity, ale také o její doplnění skrze tu chybějící.

Když tento jev vytrhneme z kontextu tantrické energetiky, podobenství barev  a tělesných výměšků, podobné vyznění najdeme i v Jungově teorii o nezbytné integraci vnitřního psychického protějšku (animus/anima) na cestě k duševní celosti. Pro muže je zde výzvou integrace animy a pro ženy integrace anima a jejich prolnutí s vnitřním psychickým partnerem. To se mnohdy učíme skrze projekci vnitřního páru ve vnější vztahové rovině...

(str. 88)