Horká Marcela: Cesta k sobě /Knihy na klíč/

Jsme duše. Putující. Narodili jsme se sem do vypůjčených těl, abychom se vrátili ke své podstatě skrze lidskou zkušenost. Naše duše se domluvily ve Zdroji, že si zde dají lekce, které nutně potřebují ke svému růstu, a že to nebude procházka růžovým sadem, ale mnohdy pořádný kopanec, tak jak to my lidé umíme. Narodili jsme se tedy, abychom zakusili pozemskou zkušenost a dobře si zapamatovali, co už nechceme opakovat a podstupovat znovu. Když totiž něco přehlížíme a pořádně se nezamyslíme nad důsledky svých činů, narážíme stále na podobné věci, dokud neprozřeme docela...Krok šestý

Tento krok obnáší umění sdělovat s vlídností a láskou své pocity ohledně chování a jednání druhého člověka. Jde o to, abychom si našli chvilku, kdy s co největší jemností a taktem řekneme druhému, jak se cítíme, jak těžce třeba celou situaci snášíme apod. Ne ale způsobem, který ostatní pouze zvedne ze židlí. Začněme sami jednat tak, jak chceme, aby ostatní jednali s námi, a výsledky se dostaví. Ostatní se postupně přidají nebo se alespoň zamyslí nad tím, že když to jde v klidu a s rozvahou nám, že není nereálné zkusit to také. A i kdybychom nedocílili svého a situace se změnila jen nepatrně, jde především o náš pocit. A ten je úplně nejdůležitější. Večer nebudeme usínat s výčitkami, že jsme ztratili nervy. Naopak nám bude lehce na duši, protože jsme si vlídně a s láskou řekli o své potřeby. Je na druhých, jak to zpracují, to už se nás nesmí dotýkat...

(str. 29)