Helsing Jan van: Než si proženeš hlavou kulku, přečti si tuto knihu

Bližší informace

Nyní vás jistě zajímá, co taková nehoda udělá z člověka, jakého jsem vám předtím popsal. Najednou jsem se uviděl v jiném světle. Uvědomil jsem si, že ne všechno v mém životě je samozřejmé. Až do nehody jsem se považoval za nezranitelného, protože všechno, co jsem do té doby dělal, dopadalo dobře, dokonce i mé extrémní sporty. Nebýval jsem nemocný ani mě nikdy nic pořádně nebolelo. Byla to pro mě naprosto nová situace. Podle toho jsem se také během uzdravování choval. Nevím, jak reagují normální lidi; každopádně já jsem měl strach pouze z jednoho - že nebudu moci mluvit, protože tím bych skončil v práci. Lékaři si zpočátku mysleli, že moje šance na obnovu schopnosti mluvit jsou spíše nepatrné. Později připouštěli 50 na 50, ale já po několika měsících znovu začal hovořit - a dnes mluvím skoro jako dřív.

Na počátku odpovídalo moje chování tomu, co jsem dělal dřív: dělal jsem všechno, abych se mohl co nejdříve vrátit do práce. Jako pacient jsem se choval opravdu neukázněně. Ještě v období pracovní neschopnosti jsem jednou utekl z nemocnice - den před nehodou jsem si koupil závodní kolo - nechal jsem se taxíkem zavézt domů, sebral kolo a chtěl vědět, čeho jsem ještě schopen. Pak jsem v obvazech jezdil po okolí. A krátce po propuštění z nemocnice jsem si udělal výlet na horském kole - s otevřenou průdušnicí - jen abych zjistil, co ještě zvládnu. Každý v mém okolí byl toho názoru, že jsem praštěný. Na podzim téhož roku - čtyři měsíce po nehodě - jsem znovu začal pracovat. Spolupracovníci ani vedení firmy nechtěli mé chování komentovat...

(str. 56)

Zboží zařazeno v kategoriích