Herman Marek: Máma není služka, máma je dáma

... Pohlídáte si hlavně prvních šest let, tohle období je opravdu nejdůležitější, utváří se v něm až 90 % naší osobnosti. Ty naprosto klíčové jsou ale první tři roky, tam se to všechno hněte, tak se to opravdu stane: budují se základy pro celý náš život.

Tak.

A ze všeho nejdřív malého zabalíte do něhy. Každé dítě potřebuje hodně něhy. Tuny něhy. Pohlazení, doteky, vůni. Teplo mámy. Hlas mámy. Něžnosti. To je absolutní základ. Děťátko zabalené do něhy vlídně a trpělivě necháte, aby si začalo získávat důvěru. K tomu dojde tak, že může pomalu, pomaličku po znávat svět kolem see, svoje lidi, svou rodinu. A že u toho vždycky bude mít svou mámu. Máma je v tomto směru nikým a ničím nenahraditelná. Právě díky ní může miminko začít důvěřovat. Nejprve sobě a pak světu.

V prvním koši je něha.

Druhým důležitým krokem k tomu, aby bylo miminko spokojené, je pravidelný režim, pravidelnosti, rytmus a opakování. Takže ve stejnou dobu vstáváme, ve stejnou dobu jíme, ve stejnou dobu koupáme, ve stejnou dobu chodíme spát. Říkáme u toho stejné věty. Všechno se děje den za dnem pořád stejně. V nejlepším slova smyslu rutina a předvídatelný svět, ve kterém to "vždycky děláme jako vždycky". To všechno je pro dítě dalším důležitým zdrojem jistoty a důvěry. Pravidelný režim je prvním schodem na pevném schodišti v rodině, které tvoří jasná pravidla a limity. Při jejich dodržování budete vlídně neústupní, dítě potřebuje zažít laskavé, ale pevné NE. Když vaše dítě zažije laskavé a pevné NE, dáváte mu jeden z klíčových vkladů do celého života...

Malé dítě potřebuje taky naučit, že má povinnosti. Jednak svoje vlastní, ale také ty, kterými dělá něco pro druhé. Mělo by totiž pochopit, že k tomu, aby bylo doma dobře, musí přispět. Pomáhat. Že je to normální. S drobnými povinnostmi u dětí začínáme ve třech letech...

(str. 83)