Hayers Johannes: Připoutej se, nebo umře jednorožec!

Děti se mají nechat křičet. Děti se nemají nechat křičet. Na děti by měly být již v raném věku kladeny nároky. Na děti by se neměly tak brzy klást nároky, měly bychom je radši nechat si hrát. Děti by se měly někdy také nudit. Děti by se měly zabývat různými činnostmi, aby se rozvíjely. Měli bychom děti nechat rozhodovat. Děti bychom neměli nechat tolik rozhodovat, stresuje je to. Děti by měly smrkat a ne popotahovat. Je dobře, když děti popotahují, je to přirozené. Dětem se nemají čistit uši. Dětem se mají čistit uši, jinak se jim tam usadí bakterie.

Tato sbírka výchovných názorů, které se jako zákopy táhnou zemí, by mohla být nekonečná. Co se týče uší, patří Verena mezi zastánce čištění: "Nemohla bych nikdy milovat nikoho, kdo stojí na druhé straně barikády. Pro lidi, kteří ani sobě, ani svým dětem zásadně nemyjí uši, nacházím jen pohrdání a odpor, ano, jsou opravdu hnusní." Ne! Ne! Počkat, počkat! To Verena nikdy neřekla, možná si to myslela, ale neřekla to nikdy. Ne, "možná myslela" také není správně, "určitě myslela". Jak jinak by mohly z jejích úst vyjít následující věty, kterými chtěla svého šestiletého syna Gabreila přimět, aby si čistil uši? "Ze špinavých uší rostou stromy. Člověku z toho zdřevění hlava. Stane se z něj tupec." Gabriel byl ale příliš chytrý na to, aby tomu uvěřil. "To je dobře." řeknou si teď asi stoupenci mazu, tedy lidé, kteří jsou v zákopech nečističů.

Existuje jediný výchovný názor, který sdílejí všichni, pravidlo, které rodiče nerozděluje na dva nesmiřitelné tábory: Děti si mají čistit zuby! To zase vidí jinak Gabriel. Je to inteligentní šestiletý kluk, který některé věci v životě vnímá po svém. Jednou mamince ukázal sešit s úkolem, který mu učitelka červeně podtrhla. Byl tam nakreslený papoušek, který se ptal: "Můžeš mě vybarvit?" A Gabriel vedle něj napsal: "Ne." A pak sešit odevzdal. Z takového dítěte může vyrůst cokoli a docela určitě to, co si Gabriel přeje už od té doby, co začal mluvit: Astronaut. Jak ho ale Verena přiměje, aby si čistil zuby?Trik: Úsměv kapitána Kirka (vymyslela Verena (39) pro svého syna Gabriela (6))

Verena pohlédne v koupelně zase jednou s vybízivým gestem na svého syna: "No tak, pusť už se do toho konečně."

"Proč? K čemu to je dobré? Proč si mám čistit zuby?"

"Ach, nech už toho zas, proč, proč, proč? Protože... moment, nedávno jsem o tom přece četla, počkej. Ty chceš přece být astronautem. A kdo se chce stát astronautem, musí si čistit zuby, protože dutiny, které tvoří kazy, ve vesmíru explodují."

Ticho. Ticho jako v kosmu. Gabriel se na Verenu dívá zaraženě. "Dutiny explodují? Tak to ale s nimi exploduje i moje hlava."

"Ano, a proto: vyčisti si konečně zuby! Já přece také chci, aby z tebe byl astronaut, zlato. A nejlépe s hlavou."

A co udělá Gabriel? Čistí. Ach, jak jsou ty matky podlé!

(str. 62)