Hawkins David R.: Já: Realita a subjektivita

PŘEDMLUVA EDITORKY ORIGINÁLU

Osvícení, coby radikálně subjektivní stav, bylo v průběhu lidských dějin extrémně náročné nějak popsat, natož mu porozumět. V tétoknize autor přichází s výkladem, který je pochopitelný pro lineárně pracující lidskou mysl, přestože pojednává o povaze duchovní reality, kteráje nelineární.

Jen zřídka se stává, že osvícená bytost zůstane se světem ve srozumitelném kontaktu, zejména pokud jde o slovní vyjadřování, na které seorientuje běžné lidské vědomí. Většinou jde přinejlepším o popis ničímneomezeného subjektivního stavu. Slovní uchopení a vykreslení vědomítakovéto úrovně působí mnohdy tajuplně a bývá snadno interpretovánopomýleně, případně je většinou lidí rovnou vnímáno jako nesmysl.Tato kniha je jedinečná právě tím, že se stav osvícení vyskytl u člověka, který si uchoval srozumitelnost a po mnoha letech úsilí se dokázalvrátit do běžného vědomí, aby se tak mohl vydat do světa jako duchovníučitel, jenž se pohybuje ve sféře myšlení lineárního i nelineárního. Potřeboval si k tomu nejprve vytvořit soustavu konceptů, která mu umožnilapřemostit propast mezi standardním, lineárním uvažováním a nelineárnípodstatou duchovní pravdy. Jeho práce je unikátní, neboť popisuje nejenvnitřní, subjektivní stav osvícení, nýbrž také předkládá kompletní stupniciúrovní vědomí, které postupně k osvícení vedou.V knihách Moc versus síla a Vševidoucí Já podal dr. Hawkins informace,jež duchovní žák pro svou cestu potřebuje. Tato závěrečná kniha trilogienyní předkládá obraz konečného stavu osvícení.

Sonia Martinová, editorka originálu knihy

PŘEDMLUVA AUTORA

Tato kniha je poslední částí trilogie zabývající se vývojem lidskéhovědomí, jenž byl jednak postupně odhalován při výzkumu, jednakpotvrzen osobní zkušeností. V první knize Moc versus síla byla předloženamapa úrovní lidského vědomí a také svalový test, pomocí něhož lze pře-konat nejzásadnější vrozený nedostatek lidské mysli, totiž neschopnostrozlišovat pravdu od nepravdy. Moc versus síla se věnovala především hladinám vědomí, jež jsou společné většině lidstva. Tyto úrovně stoupají ažk hodnotám blízkým 600, které bývají tradičně označovány jako svatost.Druhá kniha, Vševidoucí Já, se zabývala hlavně úrovněmi nad 600 ažpřibližně k 850. Tyto hodnoty byly napříč dějinami považovány za oblast,v níž žijí osvícení duchovní mistři.

Tato třetí kniha, již držíte v ruce, završuje celý popis, od hladin kolem800 až k úrovni 1000, která pro lidskou bytost představuje vrcholnou, nejvyšší dosažitelnou zkušenost. Jde o sféru mystickou, jejíž pravda spočívávýhradně v prožitku božského zjevení, který je radikálně subjektivní.

Text knihy je vzat z přednášek, pojednání a rozhovorů se studentya duchovními žáky z celého světa, přičemž ti pocházeli z nejrůznějších kul-tur a náboženských prostředí a měli i různé úrovně vědomí. V knize nenaleznete příliš odkazů na jiné duchovní tradice či další učitele, neboť materiál sám o sobě tvoří samostatně stojící celek. Nejde o knihu teologickou,která obyčejně z akademických důvodů hojně odkazuje na nejrůznějšíprameny. Zde je naopak ponecháno na čtenáři, aby si poznatky porovnávals jinou dostupnou literaturou sám. Z toho důvodu se v knize vyskytujepouze minimum pojmů v sanskrtu a z křesťanské či védské terminologie.Některá témata se v textu záměrně, ze studijních důvodů, opakují,avšak pokaždé v trochu jiném kontextu a pořadí.Proč je duchovní hledání často tak náročné?

Ego je zvyklé upravovat vnímání. Nejprve si potřebujeme všimnout těchto jeho zvyků. Potom je můžeme "demontovat". Také se musíme vzdát viny za to, že vůbec ego máme. Jde to snáze, když prozkoumáme jeho původ.

Ve vývoji vědomí se člověk nachází ve velice náročné situaci. Většinou se hovořívá o tom, že v naší sféře život začal někde v bahně z primitivních organismů. Hned od počátku byly tyto organismy vystaveny množství tlak a musely přežít. Když pohlédneme na živočišný život, základní motivy a nástroje ega jsou tedy prosté a očividné.

Člověk využívá živočišné strategie přežití, k nimž patří boj o teritorium, boj mezi druhy, vláda určité skupiny, lov, zabíjení, rivalita, pářicí rituály, ochrana a výživa mláďat, soupeření sourozenců, zastrašování a ovládání druhých. K tomu zažívá strach z útoku nepřítele, různá nebezpečí a strach z vypuzení ze smečky či stáda. Tyto živočišné vzorce jsou vypáleny i do lidských fyziologických a emocionálních reakcí jako takzvané instinkty.

Během tisíciletí člověk své instinkty propracoval do chování, dále posilovaného rodičovskou výchovou, společností a učením. Vzniklo společenské chování a politické, nacionalistické a právní vzorce, názorové postoje a přesvědčení. Důležitým nástrojem pro přežití se stal rozum, který všechny tyto živočišné programy umožnil složitě upravovat. Vědomí samotné v sobě žádné přirozené programy nemá. Všechny jsou do něj vloženy podobně jako software do počítače.

Nyní jsou tedy živočišné instinkty projevovány skrze rozum, nicméně jde v nich stále o totéž. Dokonce i našemu vzdělávacímu systému jde především o lidské přežití a úspěch.

Je zřejmé, že základními motivy ega jsou přežití a zisk, přičemž obojí vychází ze strachu.

Také fungování lidského organismu podléhá jednoduchému zákonu reagování na bolest či potěšení. Řídí ho totiž neurochemické děje v mozku, a ty na tomto principu pracují. Jenomže mechanismus "cukru a biče" je další pastí, které se potřebujeme vyhnout. Lidský důvtip se ji pokusil obejít tím, že si vynalezl umělá potěšení, mezi nimi chemické látky a drogy, které umí mozek vskutku zaujmout. Vznikly již dokonce návyky dědičné, které dokážou zcela zatemnit rozum a vystrnadit jakékoli jiné cíle kromě snahy o konzumaci určité látky.

A aby toho nebylo dost, všechny tyto vzorce chování a programy postojů vytvářejí energetická pole, která vstupují do kolektivního energetického pole lidstva. Jejich působení není zachytitelné běžným vědomím. Posilují je média a veškeré formy lidské komunikace. Vznikají programy, podle kterých jsou pak některé věci společensky přijatelné a jiné nikoli.

Zrekapitulovali jsme si biologický původ ega, který se zdá jasný. Šlo nám ovšem o zvýšení našeho uvědomění a pochopení, že tyto mechanismy jsou vrozené, nevytváříme si je jako osoby. Proto si můžeme ulevit od pocitů viny. Jako jedinci jsme strukturu ega nevytvořili vlastní vůlí. Stejně tak ji nevytvořil žádný jiný člověk. Situace lidstva je dána především "karmicky". Můžeme ji přijmout se soucítěním, bez odsuzování. Není dobrá ani špatná. Lidstvo prostě žije v napětí mezi emocionálními instinkty a mocí duchovního probuzení (konflikt mezi živočišným a andělským)...

(str. 105)

Kapitola 12: Emoce

Pokud se rozhodneme pro nejvyšší duchovní cíle, můžeme počítat s tím, že začnou na povrch vystupovat nejrůznější poruchy našeho ega. Jsou vrozené a jsou součástí jeho struktury, proto si je nevysvětlujme osobně. Vaše ego nejste skuteční "vy". Je dědictvím lidstva. Pochází ještě ze živočišného světa a primitivních období vývoje lidského vědomí, takže bychom mohli říci, že hledání osvícení je postupným procházením celých dějin lidské evoluce.

Hledat Osvícení znamená velice zásadní odhodlání a v podstatě jde o nejobtížnější činnost, do jaké se člověk může pustit. Bývá střídavě plná nadšení a vzápětí svízelná, naplňující i únavná, inspirující a vyčerpávající. Dochází k významným skokům vpřed, ale i k setkáním se zdánlivě nepřekonatelnými překážkami. S tímto vším lze standardně počítat. Ego bude odporovat, poněvadž bojuje o vlastní přežití. Když se tedy začne projevovat, berme to jako známku úspěchu na stezce, nikoli za důkaz selhání. Namísto toho, abychom propadali skepsi a obavám, chápejme jeho odpor jako projev toho, že jdeme správně. Vnitřní duchovní cesta je jakousi rekapitulací celého vývoje ega od prehistorických dob po současnost, přičemž průběžně dostáváme příležitost rozhodnout se tentokrát jinak.

Dosud jsme se věnovali úrovním nad 200, vnitřní struktuře ega a způsobům, jak na jednotlivých úrovních překročit zaujaté pozice a zbavit se boje "protikladů". Tytéž principy lze s úpravami použít i na úrovních vědomí pod 200. Ty se nám totiž na stezce znovu objevují v podobě skrytých stránek naší osobnosti, přičemž na povrch vystupují jen při určitých činnostech či v konkrétních vztazích. Hovoří se o nich jako o charakterových vadách či citových problémech. Některé dokážou být velice vytrvalé a nepříjemné a vyžadují zvláštní proces léčení...

(str. 159)