Hawkins David R.: Vševidoucí Já

Nedospělost většiny lidí

Fyzický vzhled značně klame. Většinou lidé vypadají jako dospělí, avšak nejsou takoví. Emocionálně zůstali dětmi. Pokračují v emocích a postojích, které v nich vládly v mateřských školkách a na pískovištích, pouze jim nyní říkají tak, aby to znělo lépe. Naprostá většina lidí je dosud dětmi, které předstírají dospělost. Jejich takzvané "vnitřní dítě", o němž se mnohdy hovořívá na různých seminářích, ve skutečnosti vůbec není "vnitřní", nýbrž značně "vnější".

Jak člověka roste, ztotožňuje se s různými věcmi a napodobuje to, co považuje za projev dospělosti. Nicméně to vše v něm nedělá dospělý, nýbrž dítě. Ve všedním životě se tudíž setkáváme s lidmi, kteří jen odehrávají programy a scénáře, aby jako dospělí vypadali. Zvědavost, sebelítost, závist, žárlivost, soutěživost, výbuchy hněvu, emocionální výlevy, odpor, nenávist, rivalita, soupeření, snaha být centrem zájmu a obdivu, tvrdohlavost, urážlivost, osočování druhých, vyhýbání se odpovědnosti, obviňování okolí, hromadění "věcí", snaha zalíbit se, chlubení a další, to vše jsou věci, které lze přeci vidět již u malých dětí, některé dokonce i u zvířat. Všechny tyto projevy jsou projevem dítěte.

Podíváme-li se na chování většiny dospělých lidí během dne, zjistíme, že se zas tak mnoho nezměnilo. To nám pomůže přistupovat k nim soucitně, nikoli odsuzovačně. Tvrdohlavost a vzdorovitost, typická pro dvouletého, běžně přetrvává až do velmi vysokého věku. Tu a tam se lidem podaří, že postoupí z dětství do dospívání. Pak se z nich stanou hledači nadšení a vyzyvatelé osudu. Přehnaně se zabývají tělem, svaly, flirtováním, oblíbeností a romantickým sexuálním dobýváním. Snaží se být pěkní, rozkošní, atraktivní, oslniví, hrdinové, tragikové, jsou teatrální, dramatičtí a hysteričtí. Opět i zde se jedná o snahu dítěte "chovat se jako dospělý". Vnitřní dítě se vyznačuje naivitou, snadnou ovlivnitelností, snadnou programovatelností. Dá se snadno svést i manipulovat.

Hledání sebezdokonalení

Pokud chceme přestat na lidi vnitřně i vnějšně reagovat, pomůže nám, když se budeme obeznamovat s podstatou vědomí. Lidský život je velmi těžký, dokonce i za nejlepších okolností. Neustále přicházejí frustrace, často si nemůžeme na něco vzpomenout, podléháme impulzům a stresu všeho druhu. Požadavky na nás mnohdy přesahují naše schopnosti. Na vše máme málo času, musíme dodržovat rozvrh.

Ego všech lidí je úplně stejné. Mysl je zděděna a mozek řízen geny, chromozómy a geneticky určenou "osobností". Výzkumy ukazují, že mnoho osobnostních rysů je nastaveno již při narození. Jen velice málo lidí dokáže být skutečně jinými, než jakými byli v dětství. Pouze menšina hledá sebezdokonalení či duchovní růst, protože obvykle každý sám sebe potají uklidňuje, že on je v pořádku a problémy že jsou zaviněny sobectvím a neférovostí jiných lidí...

(str. 111)