Havelka Jan Zahradník: Cesta z deprese

Právě držím v ruce složenku a dávejte dobrý pozor, co s ní udělám! Roztrhám ji. Útržky rozházím kolem sebe. Tááák. Někteří z nás to takhle se složenkami dělají. A ještě víc lidí to takhle dělá se svými nevítanými emocemi, myšlenkami, tendencemi, obavami, strachy, nenávistmi, averzemi. Když přímo před vašima očima roztrhám složenku, asi je vám jasné, že to není dobré řešení. Chci vás přesvědčit, že odmítnout nějakou svoji negaci také není dobré řešení, protože v tom případě s ní uděláte přesně to, co jsem já udělal se svou složenkou.

Vytěsnění je pojem, který používal už zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud. Freudova definice vytěsnění patří k jedné z mála jeho hypotéz, s nimiž souzním. Vytěsnění je podle Freuda jednou z hlavních příčin vzniku neuróz. Vytěsňujete něco, co nechcete, co vám není vhod. Je to často zcela instinktivní, nevědomý pohyb, který uvnitř sebe uděláte pokaždé, když se ve vás hýbe něco nežádoucího. Typicky jsou to negace všeho druhu (strach, hněv, smutek) nebo to, co samo o sobě není negativní, ale za negaci to považujeme (sexuální touha). Jestliže v sobě něco nechceme a odmítneme to, posíláme někam dovnitř příkaz: "Tím se odmítám zabývat. Odložit!" Pokud se to podaří, odsune se negace, která do té doby seděla ve vědomí a byla tam nepohodlná, mimo naše zorné pole, mimo vědomí, do nevědomí. Takovému odsunutí se říká vytěsnění a té části nevědomí, do které se odsouvají nežádoucí elementy našich emocí, se říká stín.

Možná jste ta pojmenování už slyšeli, protože stín je v terapii na denním pořádku. Je to něco, co by se v našem hmotném světě dalo přirovnat k pojmu dluh. Dluh jsou nezaplacené pohledávky a stín jsou odmítnuté, nevyřešené emoce. Jestliže něco nastrkáte do stínu, můžete mít na chvíli pocit, že jste to tím vyřešili, podobně jako někdo, kdo roztrhá složenku, může mít pocit, že ušetřil, že prostě nemusí platit. Jenže podobně jako v případě složenky, ani u odmítnutých emocí tím pohledávka nezmizí, pouze se zneviditelní. A neviditelná pohledávka je horší než viditelná. Ve stínu tvoří nevyřešené emoce zásobárnu, pro niž máme v češtině několik dalších označení: kostlivci ve skříni, smetí zametené pod koberec. Předstíráme, že o kostlivcích ve skříni nevíme, ale naše nevědomí o nich dobře ví, neboť tím, že jsou zavření ve skříni, nezanikají. Straší nás odtamtud, a to někdy úplně doslova. To, co šoupneme do stínu, přestává být pod naší vědomou kontrolou, a proto to začíná být nebezpečné. Můžeme si představit, že strkáme kostlivce do naší třinácté komnaty, do nějakého sklepa nebo do díry a oni tam kvasí, jsou čím dál víc naštvaní, čurají tam a kakají, všude se to roztéká a podmáčí základy naší bytosti. Způsobí to něco podobného, co by v reálném světě zavinila nesplacená pohledávka. Někde v pozadí bobtnají neviditelné hrozby, a když to budete přehánět s trháním složenek, přijde jednoho dne exekutor. A stejně tak, když to budete přehánět s vytěsňováním, přijde postupně deprese. Masa nevyřízených negativních emocí, které jsou v nemilosti vystrkávány do stínu, vás začne strašit, ovlivňovat a znepříjemňovat vám život.

Lidé si kladou v této souvislosti otázku: "A co mám dělat, když na zaplacení složenky prostě nemám peníze? Kde ty prachy vezmu?", "Co mám dělat s negativními emocemi, když je neumím zpracovat?". Obojí jsou zhruba stejně obtížné otázky. Odpověď by mohla znít tak, že umění života spočívá právě v tom, že si člověk dokáže vydělat na živobytí a že umí žít tak, aby nemusel své negativní emoce vytěsňovat. Nedá se to shrnout do krátké jednoduché rady...

(str. 108)