Hanka Zdeněk: Uspávanka

A dnes, má nespavá čtenářko a stále bdělý čtenáři, dnes pojedeme vlakem. Tak, tak. Bude to daleká, únavná, zdlouhavá, leč vysoce pohodlná cesta. Komódní putování první třídou. Salónním superorientálním transkontinentálním expresem. Velmi, velmi dobře, znamenitě budete cestovat. (Rychlíkový příplatek, ten, prosím, jako autor uspávanky tak pohodné nevyžaduji, ne, ne, tedy to nevyžaduji. Vždyť já sám si mohu uspávanku také přečíst, ovšem já mám slevu. Nemluvme už o tom.)

Nádraží, v němž do vlaku přibudete, je velice malebné, drobné, venkovské a pitoreskní nádražíčko. Neklaďte si otázku, jak je možné, že právě tady vám takový vlak zastaví. Ale uvědomte si, že vám zastavil právě proto, aby vás ukolébal a doprovodil do snu. To je totiž váš vlak uspávankový.

Tedy nádraží, to je malá cihlová stavba, se stříškou nad prvním nástupištěm. Mezi sloupy, které stříšku podpírají, se pohupují na řetězech truhlíky s květinami. Staromódní lavičky někdo natřel nažluto a je letní podvečer. Sedíte, odpočíváte v hluboké lavičce, která je mimořádně pohodlná. Zasloužili jste si to posezení. Příjemné, nerušené posezení. Čisťounké, malé nádraží, na nástupištích říční písek a koleje zrcadlí purpurovou oblohu.

A vy čekáte na vlak. Dobře víte, že hned tak nepřijede. Klidně sedíte, nohy vás bolí a čekáte. Máte dost času, starosti právě žádné. Všechno je v pořádku, teď jen očekáváte příjezd vlaku. Sledujete usínající krajinu za kolejištěm a vnímáte jemné provonění vzduchu z truhlíků. Celé tělo je unavené, ale toho vlaku se dočkáte. Začíná se vám chtít spát. Je to jasné, chce se vám spát, vždyť jste tak unaveni.

Klid kolem vás, dost času a vám se chce spát. Stačí jen zavřít oči a usnout. Čekat na vlak ve spánku. Však až přijede, to se určitě proberete. Když tak klidně a pokojně sedíte, bylo by škola neusnout. Máte přece dost času, je vám příjemně teplo a ospalí jste dost. Zdřímněte si tedy na chvilku. Ano, teď zavřete oči. Proveďte to, a za chvíli budete zase číst dál. Zrovna končí odstavec, tak se to hodí.

Pokračujeme, a čekání jste si teď zkrátili natolik, že vlak už přijíždí. Barevná, žlutá a modrá lokomotiva pomalu vjíždí do stanice a za ní v závěsu vymydlené vagóny. Je jich jenom pět, ale všechno první třída. Moc pěkný vlak. To jste se těšili! Už přijel. Velebný, solidní a krásný vlak je pro vás připraven.

Zvolna vstáváte, pomalu, protože nohy vás bolí, bolí vás celé tělo a vy se nechcete moc probrat. Jen tak, abyste se přemístili do vlaku... Hned v kupé můžete totiž dále spát. To si moc přejete, znovu usnout a spát. Soumrak ještě postoupil o krůček dál, za pár minut se na obloze prozradí hvězdy a vy vstupujete do vagónu. Cítíte pod nohama měkký koberec, a opravdu, v uličce uvnitř vagónu je lahvově temně zelený kobereček. První třída. Tlumeně se zde svítí a vaše kupé je pozvánkou ke spánku. Hluboká, měkká sedadla, čalouněná tak, aby přijala vaše zmožené tělo co nejláskyplněji. Kupé je prázdné a to je dobře. Tak čisté, příjemné, zateplené a útulné kupé jste ještě neviděli. Máte štěstí, že takový vlak přijel do dnešní uspávanky. Sedíte u okna, hledíte na usínající kraj.

Vlak se rozjel. Pomalu, šetrně, ale teď už jede dost rychle, ale stabilně, jistě, dobře. Na ten rytmus kol jste čekali, je tak pravidelný a neměnný. železo na železo a přitom uspávající zvuk. Dvakrát silněji a dvakrát odjinud a slaběji. Du du, da da. Pravidelně a spolehlivě. Du du, da da. Hlava se vám mírně kolébá ze strany na stranu a jen mimochodem sledujete obraz rámovaný oknem. Du du, da da. Du du, da da. Tam, ve zvolna nabíhajících kopcích blikají světýlka oken v chaloupkách. Zvolna míjí vlak, a objevují se obrazy nové, ale podobné. Co se nemění, je rytmus kol. Dvakrát silněji a dvakrát slaběji. Du du, da da.

Hlava se pořád kolébá a kymácí. Du du, da da. Je to dlouhá, ale pohodlná cesta. Ve vlaku se skvěle spí a vám se zrovna dnes tak klíží oči. Jen spěte. Jen spěte. Jen spěte. Teď celou noc nikde nebudete stavět, jen spěte.

Noční krajina se volným tempem mění a nabízí nová ojedinělá světýlka či jejich skupinky. Zavíráte oči, protože věříte, že budete spát, že jste unaveni, a pod víčky vám běží krajina tak, jak ji očekáváte. Spíte, spíte v rytmu kol. Usínáte v rytmu kol. Váš sen sníte v rytmu kol. V rytmu, v rytmu, v rytmu kol. Du du, da da, du du, da da.

Docela nenuceně a samozřejmě se kupé proměnilo v lůžkové. Odpočíváte vleže. Bez námahy už ležíte na pohodlném lůžku, stále se mírně kymácíte v rytmu kol. A díváte se oknem ven. noční krajina je klidná, spící, přátelská. Oknem všechno vidíte. Nebo viděli byste, kdybyste bděli. Ale vy spíte. Usnuli jste v rytmu kol. Příjemně, vyrovnaně. Spíte a je vám krásně. Tak unavené tělo musí spát. Cesta je daleká, ale to je právě dobře.

Spíte, usnuli jste. Slyšíte ten rytmus kol? Slyšíte ten rytmus kol? Na to jste se těšili a tak teď už doopravdy spíte, oddychujete a spíte. Oddychujete, jedete vlakem a spíte. Spíte. Spíte.

(str. 23)