Fulcanelli: Tajemství katedrál

Tam dole, v místě vlhkém a chladném, zakouší pozorovatel podivný pocit vnucený tichem: pocit mocné jednoty temnot. Tady jsme v útočišti mrtvých, v bazilice Saint-Denis, nekropoli proslulých osobností, stejně jako v římských katakombách, pohřebišti křesťanů. Kamenné dlaždice, mramorová mauzolea, hroby, tříšť dějin, fragmenty minulosti. Tíživé ponuré ticho zaplňuje klenuté prostory. Tisíce vnějších hluků, marných ozvěn světa, k nám nedoléhá. Vcházíme do jeskyně Kyklopů? Stojíme na prahu dantovského pekla nebo v podzemních galeriích, pohostinně přijímajících první mučedníky? - V této temné jeskyni je vše mysteriem, úzkostí, obavou...

Na širokých náhlavníkových základech se tyčí množství obrovských masivních a často zdvojených pilířů, které nás obstupují. Krátké, spoře přečnívající hlavice, střízlivé, zavalité. Syrové, věkem zašlé tvary dávají přednost důkladnosti před elegancí a bohatstvím. Tlusté svaly stažené námahou, které se bez ochabnutí dělí o obdivuhodnou tíhu celé stavby. Noční, němá, ztuhlá vůle, vzepjatá ve věčném odporu, aby nebyla rozdrcena. Hmotná síla, již stavitel uměl řídit a rozdělit, dávaje všem jejím archaickým údům vzhled stáda fosilních tlustokožců navzájem sjednocených, zakulativ jejich kostnatá záda, zastrčiv ohromná břicha, povolující pod tlakem nadměrného břemene. Síla, skutečná, ale skrytá, trvající v tajemství, se rozvíjí ve stínu, bez oddechu působí v hlubině základů díla. Takový dojem ovládne návštěvníka, procházejícího galeriemi gotických krypt...

(str. 68)