Franz M.-Louise: Psychologický výklad pohádek

Když animus pokouší přerušit vztahy ženy k vnějšímu světu, může na sebe vzít podobu otcovské postavy. V Drozdibradovi je na počátku jen Král a jeho dcera; nedosažitelnost princezny a její odmítání všech nápadníků zjevně souvisí se skutečností, že žije sama se svým otcem. Její pohrdavý, posměšný, kritický postoj k nápadníkům je typický pro ženu, kterou ovládá animus. Takový postoj nenechá na žádném vztahu ani zrnko dobré.

Povýšenost dcery v pohádce údajně vyvolala otcovo zoufalství, ale ve skutečnosti váže otec často svou dceru na sebe, a budoucím nápadníkům tak klade do cesty překážky. Když si tohoto postoje v pozadí všimneme, poznáme v něm typickou ambivalenci rodičů, kteří svým dětem brání v životě, ale zároveň nemají trpělivost, když jejich děti nejsou schopny vyrazit do života. (Matky se ke svým synům často chovají stejně.)Na oplátku se v naší pohádce otcovský komplex dcery snaží mocného otce zranit tím, že dívku přiměje, aby si vzala méněcenného milence.

V jiném příběhu se animus nejprve objeví jako starý muž, který se později promění v mladíka; tímto způsobem příběh vyjadřuje, že starý muž - obraz otce - je jen přechodným aspektem anima a že se za touto maskou skrývá aspekt mladého muže.

(str. 139)